Odnosím vám dítě, za půl milionu korun. Příběh českého páru, kterému porodila dceru náhradní matka
Jana se narodila se vzácným syndromem nedovyvinuté dělohy, který jí znemožňuje odnosit vlastní dítě. Jediný způsob, jak mít vlastní, tak pro ni a jejího partnera představovalo náhradní mateřství, takzvaná surogacie. V Česku zákonem není vysloveně zakázaná, ale ani povolená, a tak pro ni neexistují jasná pravidla. Přesto se u nás tímto způsobem ročně narodí stovky dětí, často na hraně zákona.
Problematické jsou hlavně případy, kdy náhradní matce někdo za odnošení cizího dítěte zaplatí. Jako to udělala právě Jana s Petrem. Původní plán, že by dítě odnosila Janina maminka, nebyl kvůli překročení věkové hranice pro umělé oplodnění možný, a tak začali procházet inzeráty na internetu.
Po nějaké době možnou surogátku našli. Vyměnili si několik e-mailů a domluvili se na osobní schůzce, na které si chtěli mezi sebou nastavit pravidla a také výši kompenzace. „Samozřejmě jsme si mezi sebou nejdřív řekli, jaké je naše maximum, a také jsme věděli, kolik si říkaly ostatní náhradní maminky. Slyšeli jsme, že některé odnosily děti za tři sta tisíc, my jsme si řekli, že půl milionu je náš strop. A ona si řekla právě o půl milionu,“ vypráví pro časopis Heroine Jana.
Po devíti měsících, během kterých byli po celou dobu v kontaktu, se narodila vytoužená holčička a zdálo se, že vše dobře dopadlo. Dohoda o vzdání se rodičovských práv ze strany ženy, která jim dceru porodila, se ale následně začala komplikovat. Došlo na výhružky policií, na obavy z toho, že o dítě přijdou. Jak v tomto případě fungují české zákony? Je etické si za odnošení dítěte nechat zaplatit? A má se dítě, které se z náhradního mateřství narodilo, o způsobu, jakým přišlo na svět, dozvědět? Více v reportáži Radky Zítkové na Heroine.cz.
