Psací, nebo tiskací? Školy mají na výběr, na vázaném písmu s kudrlinkami často trvají hlavně rodiče

Někomu dělá problémy velké L, někomu F, další bojuje třeba s malým z. Vázané písmo je krásné, když s ním píše na tabuli učitel nebo učitelka, ale jen málokterý prvňáček či prvňačka zvládne boj s jeho tvary bez pláče, případně špatných známek a červených vzkazů typu Piš lépe! na okraji řádku. Ve školách proto sílí diskuse o tom, jakou důležitost bychom měli psaní přisuzovat a jaký typ písma k tomu zvolit.

Už více než deset let totiž mají školy na výběr. Výtvarnice Radana Lencová v roce 2012 vytvořila nespojované písmo Comenia Script, na které navázaly další, lehce modifikované typy písma. „Na jedné straně stojí tábor příznivců vázaného psacího písma, kteří tvrdí, že má nezastupitelné místo a lépe se při něm propojují mozkové hemisféry. Oproti tomu zastánci nespojovaného písma argumentují tím, že je vhodnější pro dysgrafiky, ale třeba i leváky. Děti při psaní dělají méně chyb. Lze tento spor vůbec rozhodnout? A pokud ano, v čí prospěch?“ ptá se na webu Heroine.cz Barbora Vajsejtlová.

Vázané písmo učí děti rytmu, trpělivosti a plynulému pohybu ruky. Nespojované je výhodnější pro leváky a děti s poruchou motoriky či poruchami učení. Často se navíc výuka nespojovaného písma propojuje s genetickou metodou čtení, která spočívá v tom, že děti napřed čtou jednotlivé hlásky a následně je spojují do slov namísto toho, aby se učily slabikovat. Tento způsob výuky psaní a čtení vede k tomu, že dělají rychlejší pokroky a méně často například zapomínají na diakritická znaménka. Na tom, aby se jejich děti učily psát vázaným písmem, nejčastěji trvají rodiče. V některých školách si mohou při zápisu zvolit, zda si přejí pro své dítě výuku klasického písma, nebo nespojovaného. Podle čeho se rozhodují učitelé? Jaké výhody a nevýhody vidí odborníci? Dočtete se na webu Heroine.cz.