Ekonomie nemusí znamenat jen čísla a růst za každou cenu. Naďa Johanisová se věnuje ekologické ekonomii a na rozdíl od mainstreamu, o kterém se píše v učebnicích vysokoškolské ekonomie, nevnímá přírodu jen jako zdroj, který automaticky dodává suroviny. Vysvětluje, proč věčný ekonomický růst ohrožuje naši planetu a jak důležité je kontrolovat ekonomickou moc. „Přestaňme si myslet, že ‚west is best‘, že jsme na špici, a pojďme hledat i jiné ekonomické modely,“ vyzývá. Odpovědí může být solidární ekonomika.
Co je na ekonomickém růstu špatně?
Pojďme si nejdřív říct, co je ekonomický růst. Je to růst HDP, hrubého domácího produktu. To znamená, že když ekonomika roste, každý rok se vyrobí o něco víc statků a služeb. Vyrábějí se z kovu, z křemene, z jílu, z lithia, z různých surovin, které se musí těžit a ta těžba má dopad na přírodu. Všechny výrobky se pak musí někam vyhodit a to má také vliv na přírodu. Těmito následky se ekonomie středního proudu nezabývá. Čím víc toho vyrobíme, tím horší to má dopad na přírodu. Hledám nové způsoby, jak se dívat na ekonomiku. Nejenom já, ale i mé kolegyně často v kurzech hovoříme o dortu Hazel Henderson. To je americká myslitelka, která zdůrazňuje, že ekonomie nebere v potaz nepeněžní ekonomiku, ekonomiku péče, reproduktivní ekonomiku. Většinou jsou to ženy, kdo mluví o spodních neviditelných patrech dortu nebo pyramidy či ledovce, nazývá se to různě. Tam patří vzájemná péče nebo i samozásobitelství v zemích globálního Jihu, na kterých peněžní ekonomika nevědomky stojí. Peněžní ekonomika, tržní část dortu, horní patro, je závislá na výchově dětí a péči. A všechno stojí na ekonomice přírody, na službách přírody. To je pohled ekologické ekonomie – příroda je všeobjímající a nemůžeme přemýšlet tak, aby se v našich modelech nevyskytovala.
Z vašeho vyprávění vyplývá, že existuje přímá linka mezi ekonomií růstu a klimatickou změnou, je to tak?
Klimatická změna je způsobena emisemi skleníkových plynů, nejvýraznějším z nich je oxid uhličitý, který vzniká spalováním fosilních paliv. Energie, která pohání růstovou mašinerii, byla až doposud především fosilní energie. I v případě atomové energie existují emise z těžby a dopravy. Takže ano, ekonomický růst posiluje neustále se zhoršující klimatickou krizi. Pokud se pokusíme přejít na obnovitelné zdroje, ale budeme i nadále růst, tak se situace nezlepší. Nerovnováha se přesune do jiné části systému. Zatím to vypadá, že to bude masivní těžba nerostů, jako je lithium. To je spojené i s určitou mocenskou nerovnováhou, kdy těžba proběhne v místech, kde obyvatelé nemají dost sociálního kapitálu, aby ji zabrzdili nebo zastavili. Budou to země globálního Jihu: Afrika, Jižní Amerika, případně venkovské oblasti Evropy. Problém fosilních paliv je významný, ale klíčový problém je to, jak naše ekonomika funguje.
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!