Víte, co my učitelky děláme hned, když přijdeme v srpnu do školy? Koukáme na to, jak v novém školním roce vycházejí prázdniny. A hned si to dáme ve sborovně na nástěnku.
Ovlivňuje to mnohé…
Letos vyšly květnové svátky na úterý, to je jedna z nejlepších variant. Přineslo to dva prodloužené víkendy, které už koncem školního roku všichni – učitelé, děti, ale i rodiče – tolik potřebujeme. Když vyjde 1. a 8. květen třeba na sobotu, je to horší.
Záleží taky na celkovém rozložení prázdnin: když nám jarní vyjdou zkraje února a Velikonoce jsou v dubnu, jde to. Když se jarní i velikonoční potkají v březnu, je to do konce roku dlouhé, předlouhé. Na dětech bývá už tak od konce března vidět, jak jsou po zimě utahané. Jakmile přijde teplo, potřebovaly by ven, na vzduch. Horko těžko přežijeme duben a květen, na červen už by si učitel vůbec neměl nic plánovat. V Itálii začínají prázdniny v půlce června a končí v půlce září. Pokud přijdou vedra i u nás – což se v posledních letech děje vcelku pravidelně – ve třídě se nedá vydržet. Bylo by fajn skončit o dva týdny dřív.
Prázdniny nejsou prázdninami jen pro děti a pro učitele, ale i pro rodiče. Pár dní, kdy nemusíte hlídat úkoly, vodit děti na kroužky, myslet pořád na to, aby měly všechno, co mají mít a byly včas tam, kde mají být.
Prázdniny nejsou prázdninami jen pro děti a pro učitele, ale i pro rodiče. Sama mám tři děti, a i když už jsou dospělé, pořád si pamatuju, jak jsme se těšili na prázdniny. Pár dní, kdy jsem nemusela hlídat úkoly, vodit děti na kroužky, myslet pořád na to, aby měly všechno, co mají mít a byly včas tam, kde mají být. Znáte to, taková ta maminkovská logistika. O prázdninách jsem mohla konečně úplně vypnout.
Bohužel je tu ale ještě druhá strana mince: Kdyby bylo volna víc, už bych s dětmi nestíhala probrat všechno, co potřebuju. Teď to dělám tak, že na začátku hodiny opakujeme látku z minulé hodiny, pak věnuju dvacet minut novým věcem, a ještě nám zbyde čas si o všem povídat, aby si děti látku příjemnou formou zažily. Kdyby bylo prázdnin víc, musela bych v jedné hodině probrat dvě látky. Navíc prázdniny – i ty kratší - děti vždycky rozptýlí. Nedávají pozor už den dva předem, už se vidí venku. O prázdninách chodí později spát a když se po nich vrátí do školy, jsou unavené a trvá pár dní, než si srovnají režim. Před prázdninami ani po nich nezkouším a nedávám domácí úkoly, děti jsou rády, že jsou rády.
I v té Itálii, o které jsem mluvila, mají delší prázdniny vykoupené tím, že chodí do školy i v sobotu. Obecně na západě mají delší vyučování – leckde se děti vrací ze školy třeba v pět odpoledne.
Měnili byste? Já bych tedy coby rodič sobě i svým dětem víc volna přála, ale jako učitelka dávám přednost tomu, aby to ve škole bylo „na pohodu“.
Blanka Medová je učitelka zeměpisu a výtvarné výchovy na Základní škole Krásovy domky v Pelhřimově.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.