COVID-19 na bavorském maloměstě: V obchodech se lidé obcházejí obloukem, roušku ale nenosí skoro nikdo

Bavorsko vyhlásilo 16. 3. od půlnoci tzv. “Ausgangsbeschränkung” – omezení vycházení. V praxi to znamená, že můžeme jít nakoupit, do lékárny, k lékaři, ale i například ven za účelem pohybu (kolo, běh, procházka). To ale buď pouze o samotě, nebo jen s těmi, se kterými bydlíte. Nemocnice v našem kraji zrušila návštěvy s výjimkou rodičů dětských pacientů, nejbližších příbuzných umírajících pacientů a otců při porodu - což je, jak jsem zaznamenala, rozdíl oproti Česku, kde otec k porodu nyní nesmí. I tady se ale různá nařízení a zákazy mění, takže za pár dnů či týdnů může být všechno jinak.

Pro nás se toho tolik nezměnilo, já jsem doma s dětmi jako předtím (i když teď jsou tu všechny tři, což je dost změna proti tomu být celý den jen s jedním miminkem), manžel pracoval i dřív hlavně z domu, takže v tom pokračuje a pouze už nejezdí na porady do Mnichova.

My konkrétně každý den jdeme s dětmi ven - projet se na kole nebo na procházku; jinak jsme doma a nechodíme s dětmi ani do supermarketu. Ne všichni to tak ale mají, spousta lidí to bere dost na lehkou váhu a myslí si, že se jich to netýká (i když, jak rostou počty nakažených, i to se postupně mění). Roušku tu nenosí prakticky nikdo - vláda doporučuje jejich nošení pouze pro zdravotníky a infikované, takže pokud ji na sobě máte, dívají se na vás lidé dost podezřívavě. Možná to bude i tím, že roušky jsou nedostatkové zboží, takže vláda nechce jejich nošení nařídit, protože by se ukázalo, že prostě nejsou. Mě inspiruje Česko, takže když jdu nakoupit nebo někam mezi lidi, beru si přes ústa aspoň šátek.

Pár lidí jsem viděla nosit jednorázové rukavice, jen minimum lidí má třeba šálu přes ústa. Více se tu apeluje na dostatečný odstup mezi lidmi, hygienu rukou a omezení kontaktu, do čehož se počítají i návštěvy mezi sousedy. Sociální kontakty tak udržujeme přes videohovory, nedá se nic dělat. Zakázáno je jakékoliv shromažďování, nesmí se ani s dětmi na hřiště. Je to reakce na nedodržování dřívějších doporučení, kdy například zde u Ammersee nebo i v Mnichově lide posedávali při slunečném počasí na zahrádkách, nebo ve větších skupinách slavili nabyté volno v parcích a na zahrádkách. Policie také musela rozhánět i celkem velké a bujaré večírky. Věřím ale tomu, že dnes už všichni pravidla dodržují.

Školky a školy jsou zavřené od 16. března předběžně do 19. dubna. Naše děti jsme už týden předtím do školky raději neposílali. Mezi známými mám i takové, kteří děti nechali doma už od zveřejnění případu pacienta 0 v Bavorsku, který bydlel ve stejném okrese jako my a mnoho rodičů z naší obce ve stejné firmě dokonce pracuje.

Tento týden jsme měli se synem - budoucím prvňáčkem - absolvovat zápis, který byl kvůli momentální situaci zrušený a bude proveden pouze písemně. Podklady jsme dostali poštou a vhodili do poštovní schránky školy. Zatím tedy se synem děláme nejrůznější úkoly. Jsou to takové ty předškolní sešity, jako mají určitě i v České republice, kde se dítě učí první písmenka, čísla, tvary, doplňování řad, logické myšlení a procvičuje grafomotoriku. Protože je Sam bilingvní dítě, potřebuje upevňovat slovní zásobu, která se mu pak ve škole bude hodit. Jinak totiž doma mluvíme česky a nikoho německy mluvícího teď moc nepotkává, tak aby nebyl pozadu, až škola začne. Kdo ví, jestli se ještě podívá do školky…

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.