Děti tloustnou. Žít zdravě pro ně nesmí být nuda a trest, ale především zábava

Zatímco počet českých dětí trpících nadměrnou váhou byl v posledních dvaceti letech relativně stabilizovaný, v uplynulých patnácti měsících nastal zlom a počet dětí s nadváhou a obezitou výrazně narůstá. Podle dětského obezitologa Zlatko Marinova se to ale netýká specifické věkové skupiny a ani to nesouvisí se socioekonomickým zázemím dětí. „U zhruba každé páté rodiny se setkáváme s toxickým obezitogenním prostředím, které stimuluje děti k přibírání na váze. Ve své praxi teď pracuji s dětmi, které přibraly během lockdownu 10 až 15 kilo. Do tří kil navýšení hmotnosti mají děti šanci vrátit se po lockdownu na svou původní váhu. Ale s pěti a více kily se už žádný metabolismus nevypořádá a tyto děti si s sebou nadváhu ponesou i v budoucnosti,“ vysvětluje. 

Zahraniční studie mluví o nárůstu dětí s nadváhou o čtyři procentní body, překlopeno do české reality to znamená, že místo dosavadních 25 procent dětí s nadváhou to bude nově 29 procent, místo 14 procent dětí trpících obezitou to bude 18 procent. Podle Zlatko Marinova lockdown zkrátí čtyřem procentům dnešních dětí život o 20 až 30 let. A deset procent se jeho následkem setká se závažnými chronickými onemocněními. „Čelíme extrémnímu nárůstu nadváhy a obezity v celé populaci a celá jedna generace si to břímě ponese s sebou dál,“ shrnuje.  

Děti u obrazovek a se sladkostí v ruce

V souvislosti s nárůstem váhy se většímu riziku ukázaly být vystavené děti obzvláště z izolovanějšího regionálního prostředí. Průzkum, který nedávno dělala Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra, ukázal, že toxickým obezitogenním životním stylem trpí především rodiny žijící v menších obcích a v malých aglomeracích. A je to podle studie úzce spojeno s extrémním nárůstem doby strávené před obrazovkami. „Dvě hodiny u obrazovky nemají výrazný dopad, po čtyřech hodinách ale už dochází ke změnám v nastavení energetické rovnováhy. Často to navíc souvisí s vyšším příjmem sladkých – tedy vysokoenergetických – potravin,“ říká obezitolog Zlatko Marinov. 

Tady platí pravidlo, že rodiče určují a děti si vybírají. „Rodiče mají jednoznačně ve svých rukou pravomoc rozhodovat o tom, co děti jedí, i když jsou samy doma. Nemůžeme po dětech chtít, aby si vybraly něco zdravého, když mají k dispozici hromadu nezdravých věcí. Pokud bude mít na výběr pouze zdravá jídla, nemůže udělat špatnou volbu. Pokud ale najde čokoládovou tyčinku, nesmíme se divit ani zlobit, že po ní sáhne,“ zdůrazňuje roli rodičů Marinov.  

V mladším i starším školním věku záleží více na tom, jak se děti integrují ve své sociální skupině, než co se naučí. Sociální kontakt v této vývojové fázi podle Marinova hraje nejdůležitější roli a jeho nedostatek podporuje vznik deprese.“ A pro děti představuje jídlo a příjem energie jediné legální antidepresivum,“ dodává. 

Pomoc v reálném čase a prostoru

O klíčové roli rodinného prostředí, sociálního kontaktu a stavu psychiky dětí hovoří i psycholožka Aneta Rychová. „Nadváha není věcí dítěte, ale celé rodiny. Rodiče jsou jeho prvním vzorem a jejich spoluúčast a podpora jsou zcela zásadní. Pokud má dítě v boji s kily navíc uspět, musí se zapojit celá rodina,“ zdůrazňuje. Asi nikoho nepřekvapí, že zásadní je pravidelný režim, vyvážená strava, dostatek pohybu a podpora interakce a kontaktu v reálném životě na úkor toho virtuálního. 

S přibíráním na váze často úzce souvisí právě duševní pohoda a prožívání dítěte. Kromě kvalitní pestré stravy doporučuje Aneta Rychová také „mindful eating” (tedy vědomé jedení) a společné stolování, které může pomoci vytvořit prostor pro otevřenou konverzaci. Komunikace, naslouchání a zájem představují první kroky k porozumění a řešení problému. Z povídání o tom, jak se dítě má, co se děje ve škole, s kamarády nebo co by si přálo, může lehce vyvstat téma nadváhy a obezity. Například zda se nerado hýbe, protože dosud nenalezlo sport, který by ho bavil, nebo má-li problém odolat sladkostem a jídlu v okolí či jí z nudy, zajídá frustraci, smutek nebo stres.

Jde ale o velmi citlivé téma, které vyžaduje velmi empatický, motivační přístup. „Poznámky typu: Podívej se, jak vypadáš! nebo Ty jsi ale přibral/a! rozhodně nevyvolají pozitivní emoce, tendenci se více svěřovat a problém řešit s kladným přístupem. Pokud zjistíme, co dítě trápí, můžeme mnohem snadněji nalézt způsob a důvod, proč se zdravým životním stylem začít,“ radí psycholožka.

Nadšení pro zdraví

V praxi se Aneta Rychová často setkává s tím, že děti neví, proč je zdravý životní styl prospěšný. Prvním krokem k úspěchu podle ní je, aby dítě porozumělo, proč je dobré správně jíst, hýbat se a pečovat o své tělo i duši. Aby vědělo, proč je obezita škodlivá a jaké může mít následky. Nejúčinnější je probudit v dítěti jeho vnitřní motivaci.

„Postupně se můžeme dobrat k tomu, co s tím udělat, kde začít a samozřejmě jak se odměnit. Rodiče by měli spolu s dítětem najít způsob, jak mu zdravý životní styl může přinést radost. Žít zdravě nesmí být nuda a trest, ale především zábava,“ doporučuje Rychová. 

Na druhé straně by se však problém s váhou neměl pro dítě stát směrodatným pro jeho sebevnímání, upozorňuje psycholožka: „Obecně doporučuji, a to nejenom dětem, ale i dospělým, nepřistupovat k váze stylem ‚jsem tlustý, a tedy ošklivý a špatný‘ nebo ‚jsem štíhlý, a tím pádem dobrý a krásný‘. Dítě by mělo vědět, že váha neznamená hodnotu člověka, že vzhled není to důležité, ale zdraví ano. A že kila navíc jsou něčím, na čem se dá ve většině případů dobře zapracovat.”

Jana Koláriková

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.