Dominika Coufalová: Škola nás místo jmen manželek panovníků měla naučit pracovat s emocemi

Obzvláště s chybami bojuji a cítím, jak mě to brzdí v čemkoliv, co bych chtěla dělat. S mojí láskou k učení to naštěstí dopadlo o mnoho lépe. Podařilo se mi ji znovu objevit na konci vysoké školy, kdy jsem úspěšně dokončila doktorát. Možná si také vzpomínáte na oblíbené dělení žáků na „studijní typy” a ty ostatní. Já mezi studijní typy nikdy nepatřila. Až v dospělosti jsem zjistila, že vlastně „studijní typ” je nesmysl. Všichni máme ten stejný mozek, který se rád učí, rád řeší záhady a rébusy a má potřebu se živit informacemi. Dokonce se za přemýšlení sám odměňuje dopaminem, který vyvolává příjemné pocity. Náš mozek prostě baží po učení a informacích. Jak to, že se škole tak úspěšně daří tuto přirozenost zakopat hluboko pod zem?

Plánovat rodinný rozpočet, dostatečně spát a znát svou jedinečnost

Mám kolem sebe komunitu aktivních rodičů a na stejnou otázku o tom, co by se rádi naučili už ve škole, jsem se jich zkusila také zeptat. Sešlo se mi pár desítek zajímavých odpovědí a moc ráda bych se o ně podělila. Vím, že to není dostatečné množství na důkladnou statistickou analýzu, ale mé vědecké já mi snad promine a přijme to jako takové zamyšlení. Odpovědi jsem shrnula do několika kategorií a níže se můžete podívat, jaké čtyři nejčastější se mezi odpověďmi objevily. 

Úplně nejčastější odpovědí byla finanční gramotnost. Nemusíme hned zabíhat k tomu, jaké je u nás procento zadlužených lidí a kolik je exekucí. Docela se stačí podívat na neschopnost řady lidí plánovat si rodinný rozpočet v rámci měsíců a let. Máte třeba představu o výši vašich pravidelných příjmů a výdajů? Přesto budoucnost ve finanční gramotnosti vidím optimisticky, jelikož se od roku 2013 stala povinnou součástí výuky na základních školách. Věřím tedy, že následující generace bude v tomto ohledu vzdělanější a nebude si budovat povědomí o financích pouze ze hry Dostihy a sázky.

Další nejčastější odpovědi byly různé variace na téma - Jak se starat o své tělo. Oproti finanční gramotnosti se v tomto směru neobjevují žádné nové převratné informace. Matně si vzpomínám, jak se ve škole probíralo, že je pro naše tělo vhodné jíst střídmě, otužovat se, dostatečně spát a hýbat se. Dnes oproti minulosti máme navíc množství výzkumů, které nám tyto základní fakta potvrzují. Mnohem lépe chápeme fungování našeho těla a principy schované za těmito základními zdravými návyky. Možná to jsou právě tyto principy, které bychom měli našim dětem předávat. Chceme-li, aby děti měly celoživotní zdravé návyky v péči o své tělo, musíme s nimi komunikovat, proč by měly určité věci dělat a jiné nedělat. Používat nic neříkající argumenty jako „protože to není zdravé”, nebo ještě lépe „protože jsem to řekla”, žádný dlouhodobý efekt na děti mít nebude, stejně jako to nemělo efekt na nás.

Na třetím místě se v mé mini anketě umístilo: Znát svoji jedinečnost, znát své silné stránky a poznat své dary. Přiznám se, že se občas zasním a představuji si svět, kde je v dětech podporována a rozvíjena jejich jedinečnost. Je to krásný svět, ne bezproblémový, ale plný mnohem šťastnějších dětí a spokojenějších dospělých. Já, stejně tak jako moji vrstevníci i generace před námi, jsem zažila ve škole průměrování (čest výjimkám). „Hlavně nevyčnívat” je heslo, které se mi za ta školní léta dostalo pod kůži a já s ním bojuji dodnes. Jsem moc ráda, že si tolik rodičů uvědomuje, jak je jedinečnost důležitá. Pokud bychom děti dále jen průměrovali, budeme mít pouze průměrnou společnost.

Co mě velice zaujalo, byla čtvrtá nejčastější odpověď, a to práce s emocemi. Jak zpracovávat emoce se děti učí od narození zejména od svých rodičů (to si musíme přiznat). Přemýšlela jsem tedy, proč by se práce s emocemi měla učit ve škole, a pak mi to došlo. Děti ve škole tráví spousty času a zažívají nejrůznější situace. Ovšem jak si vzpomínám na svá školní léta, jediný žádoucí způsob, co si počít s emocemi (ať už kladnými, či zápornými), bylo je potlačit a odnést si je domů. Všichni ale tušíme, že to není ta nejlepší cesta. Bohužel stejně tak jako u podporování jedinečnosti dětí mi přijde, že ani práce s emocemi se nedá včlenit do našeho současného školního systému. 

Ne zcela překvapivě nikdo nenapsal, že by se chtěl naučit více letopočtů nebo poznat více rostlin. Z odpovědí jasně vyplývá, že by si lidé přáli ve škole naučit dovednosti užitečné pro život. Obzvláště v dnešní době už není potřeba většinu času věnovat učení se informacím. Těch je kolem nás až dost. Když ale přemýšlím nad tím, kolik toho je, co by se děti měly dozvědět a naučit už na základní škole, přijde mi, že na takové malichernosti, jako kolik žen měl jaký panovník a rozpoznávání hornin, už není prostor. Možná by se tedy školy měly zaměřit více na rozvíjení dovedností a schopností pro život a některé oblasti naopak opustit. Nelze pouze přidávat. 

A co byste si přáli, abyste se ve škole naučili vy?

Dominika Coufalová vystudovala proteomiku a genomiku na Masarykově univerzitě v Brně. Je autorkou projektu MINI VĚDA, který je zaměřený na rozvíjení myšlení dětí pomocí vědeckých experimentů. Za tento projekt obdržela v roce 2022 Filmovou cenu TA ČR vyhlašovanou v rámci Filmového festivalu ve Zlíně za popularizaci vědy mezi mládeží. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.