Je důležité, aby rodiče a učitelé byli spojenci. Proto jsme založili rodičovskou kavárnu, říká učitelka ze Zbirohu

Co vás vedlo k založení rodičovské kavárny?

Inspiraci jsem získala před třemi lety na Eduforu, což je takové setkání učitelů a didaktiků. Já jsem tam za naši školu prezentovala projekt týkající se vytváření vztahu k místu a pan učitel Šedivý ze základní školy v Dobřanech zase rodičovské kavárny. Líbila se mi myšlenka neformálního setkávání s rodiči na půdě školy a jako výchovný poradce jsem se to rozhodla založit i u nás.

K čemu je dobré rodičovskou kavárnu mít?

Beru kavárny především jako prostředek k "polidštění" učitelů v očích rodičů a jako dobrý způsob, jak navodit spolupracující atmosféru. Je velice důležité, aby se rodiče a učitelé vzájemně vnímali jako spojenci v rozvoji dětí. No a pak je tu samozřejmě obsah kaváren – je skvělé, pokud se podaří předat rodičům informace, které jim s výchovou a vzděláváním pomůžou. Rodiče kavárny využívají i k běžnému popovídání s jednotlivými učiteli o aktuálních starostech i radostech.

Jakým tématům se v rámci rodičovských kaváren obvykle věnujete?

Vybíráme především témata z oblasti prevence a výchovného poradenství. Snažíme se také představovat nové metody ve výuce. První rok jsme témata otevírali vždy filmem z Jednoho světa na školách - věnovali jsme se drogám, šikaně, kyberšikaně. Rodiče od nás dostali i kódy na doma, aby se na filmy mohli podívat znovu se svými dětmi.

Letos jsme se zeptali přímo rodičů, co by je zajímalo. Řeč byla třeba o zdravém životním stylu nebo poruchách příjmu potravy. Velmi zajímavá byla kavárna s Michalem Kolářem, u nějž jsme s kolegyní absolvovaly kurz řešení šikany. Další dvě kavárny vedla psycholožka Šárka Míková, která se zaměřila na rizika dospívání a na povídání o typech dětí. Rodiče se dozvěděli, že každé dítě je jiné a potřebuje různé věci k tomu, aby se mohlo dobře učit. Dostali jsme mnoho tipů, co  můžeme jako učitelé nebo rodiče dělat, abychom těmto specifickým potřebám vyšli vstříc.

Když si chce škola založit rodičovskou kavárnu, jak to má udělat? Co je k tomu potřeba?

Stačí chuť kavárnu založit. Já jsem oslovila paní ředitelku, kolegyni preventistku a ještě jednu spřízněnou duši - kolegyni, která vyučuje přírodopis. Domluvily jsme se na tématech, vybraly termín – míváme kavárnu vždy ve čtvrtek od půl páté, vydržíme si povídat až třeba do půl osmé. Domluvily jsme se, kdo co upeče a požádaly jsme děti, jestli by nechtěly během kavárny vařit fairtradovou kávu a čaj. Spolu s dětmi jsme také připravili jednu třídu na hraní, aby s sebou rodiče mohli vzít své děti. Ve třídě přeměněné na hernu mají k dispozici "dobroty", lego, knihy i interaktivní tabuli.

Jaká je odezva rodičů?

Skvělá. Máme okruh rodičů, kteří chodí na všechny kavárny a aktivně vystupují v besedách. Během kaváren máme lavice uspořádané tak, aby byla ve třídě co nejvíc neformální atmosféra. Když kavárna skončí, hned s kolegyněmi myjeme nádobí a rodiče nám bez vyzvání pomáhají, rovnají lavice, odnáší přinesené židle. Je to moc fajn. Děkují nám za zajímavé informace, pohoštění a pohodu a my jim zase za návštěvu. A málem bych zapomněla – někdy si také vyměňujeme recepty na koláče.

Andrea Tláskalová učí na 1. stupni základní školy ve Zbirohu. Loni se umístila jako druhá v ocenění o nejlepšího učitele Global Teacher Prize.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.