Je lyžák povinný, může ho škola zakázat „zlobivému" žákovi, a kdo vlastně odpovídá za kvalitu? A pár slov na obranu školy

Zima pomalu končí a s ní i sezóna, kdy se naše poradna plní dotazy na stejné téma: lyžařské výcviky. Tady jsou nejčastější otazníky rodičů:

Je lyžařský výcvik povinný?

Můj syn je v 7. třídě základní školy a jejich pan učitel na tělesnou výchovu začal „otravovat“ s lyžařským výcvikem. A já se chci zeptat, jestli je možné donutit žáka jet na lyžařský výcvik a jestli je sám o sobě povinný, jelikož stojí něco kolem 6000 Kč a možná i víc (i s vybavením). 

Odpověď je jednoduchá: povinné je jen to, co je součástí školního vzdělávacího programu (ŠVP neboli „osnovy“) – měl by být vyvěšen na webu školy. Většina škol ve svém ŠVP lyžařský výcvik nemá, protože jej obvykle nedokáží zajistit bezplatně, čímž by se dostali do křížku se školským zákonem i listinou základních práv a svobod, kde je zakotveno právo na bezplatné vzdělávání na základní (i střední) škole.

Ty školy, které si lyžařský výcvik do osnov daly, někdy argumentují tím, že nárok na„vzdělání zdarma“ je splněno tím, že škola obvykle nevybírá poplatek za samotnou výuku lyžování. Příliš košer taková argumentace není, vzhledem k tomu, že rodina dítěte musí zaplatit ubytování, stravu a zajistit dítěti lyžařskou výbavu. „Z toho podle mého názoru vyplývá, že účast na lyžařském výcviku nemůže být povinná a je nutno ji ponechat na zvážení každé rodiny,“ říká právnička Monika Puškinová.

„My jsme to vyřešili tak, že jsme si lyžařský výcvik do osnov dali s poznámkou, že záleží na ekonomické situaci školy. Pro případ, že bychom sehnali dotace a zvládli lyžák nabízet úplně zdarma, tak v tu chvíli bychom účast mohli označit za povinnou. Pokud neseženeme dotace, necháme si od rodičů podepsat, že souhlasí s tím, že se budou finančně podílet,“ říká Jana Teriaki ze základní školy v Morkovicích.

Zkušenosti škol ukazují, že jezdí zhruba polovina dětí. Kapacita se doplňuje žáky z jiných ročníků a ty, kdo nejedou, čeká běžná výuka v jiné třídě. Neúčast na lyžáku tedy nepřinese ani neomluvené hodiny, ani neni potřeba žádat o uvolnění z výuky.

Přes to vše je potřeba zmínit, že obecně lze účast na lyžařském výcviku jen doporučit. Ve hře je nejen získání nových sportovních dovedností, zlepšení kondice, zotavení na čerstvém vzduchu, ale také stmelení kolektivu.

Mohou školy trestat neúčastí?

Náš syn má dlouhodobé kázeňské problémy. Ředitel školy uvažuje, že se kvůli tomu nebude moci zúčastnit lyžařského výcviku. Ačkoli uznávám, že jeho chování a kázeň ve škole by této situaci odpovídaly, byla bych ráda, aby se zúčastnil. Má ředitel školy práva mu lyžařský výcvik zakázat?

Opět jednoduchá odpověď: nemá. Pokud je lyžařský výcvik součástí osnov, je pro všechny povinný a nelze z něj nikoho vyloučit. Pokud ve školním vzdělávacím programu není, je možné účast konkrétního žáka nedoporučit, ale i tak by si škola měla dát pozor, aby se chovala ke všem stejně. Školský zákon ukládá zásadu rovného přístupu ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace a škola je povinna všem žákům zajistit stejné podmínky vzdělávání. Jediným relevantním důvodem, proč by žák mohl být z lyžařského výcviku (i jiných akcí školy) vyloučen, jsou důvody zdravotní.

K potrestání problémového žáka slouží kázeňské tresty - třídní a ředitelské důtky a snížené známky z chování. Trestat dítě tím, že se nenaučí lyžovat, není fér. A odpírat mu akci, jejímž stejně významným smyslem je stmelení kolektivu a prohloubení vztahů ve třídě, tím spíš.

„U nás jsme to vyřešili vnitřní směrnicí školy, kde je stanoveno, že u žáků, kteří měli v minulém a stávajícím školním roce ředitelskou důtku nebo sníženou známku z chování, se v takových případech schází výchovná komise složená se tří pedagogických pracovníků, která rozhodne o tom, jestli se žák zúčastní nebo ne. Musím ale říct, že ‘zlobivci‘ s námi většinou jezdí, a nejsou s nimi žádné problémy. Záleží hodně na tom, jak si pedagogové na lyžáku sjednají pořádek a jak jej důsledně vyžadují,“ říká ředitelka ZŠ Morkovice Jana Teriaki.

Co když nevyhovují podmínky?

Dcera je v tuto chvíli na lyžařském výcviku. Volala mi, že v chatě, kde jsou ubytovaní, nebylo po příjezdu zatopeno. Chci se zeptat, zda existují pravidla na komfort ubytování a kdo za to nese zodpovědnost. Existují pravidla, jak má takový výcvik vypadat co se týče ubytování, času stráveného na sjezdovce, stravy apod.? 

Ubytovací zařízení musí vyhovovat hygienickým a bezpečnostním předpisům a odpovědnost je plně na škole, která s poskytovatelem ubytování uzavírá smlouvu. Škola si musí ověřit, že ubytovatel splňuje předepsané normy. „Letos poprvé jsem na lyžařském výcviku nebyla, protože jsem měla chřipku, jinak neexistuje, že bych se tam nejela podívat a vše nezkontrolovala. A to i přes to, že jezdíme dvacet let na stejné místo,“ říká Jana Teriaki ze ZŠ v Morkovicích.

Plně v kompetenci školy je i doba strávená na sjezdovce a denní režim. „Ten vypracovává vedoucí instruktor a schvaluje ředitel školy. Za zajištění stravy na odpovídá škola, jídlo musí splňovat hygienické normy České republiky,“ doplňuje Jaroslav Jirásko ze ZŠ Bělohrad.

Pravdou je, že hygienické normy na školní pobyty jsou vcelku přísné. Mnoho škol kvůli tomu zkrátila lyžařské výcviky ze sedmi dní na pět. „Od pěti dní výš už se jedná o ‚zotavovací akci‘, která se musí hlásit na hygieně a podléhá přísným podmínkám. Já jsem například nebyla schopná sehnat zdravotníka, jehož kvalifikace by odpovídala předpisům,“ přibližuje Jana Teriaki.

Jaké problémy řeší škola

Vinou nedostatečné komunikace mezi školou a rodinami se někdy úplně ztratí fakta. Z pohledu rodičů to může vypadat, že škola „prudí“ nebo si „vymýšlí“. Není na škodu podívat se na druhou stranu, tedy na to, co všechno musí ředitel školy vyřešit, aby si děti zalyžovaly.

Zjednodušeně řečeno: škola zodpovídá úplně za všechno a její odpovědnost nikdy nezaniká. „I kdyby nám lyžařský výcvik zajišťovala lyžařská škola, vždycky tam musí být náš pedagogický pracovník, který výuku sleduje a může třeba říct: tohle dítě už je unavené, půjde ze svahu,“ popisuje Jana Teriaki.

Učit děti lyžovat taky nemůže kdekdo. I učitel tělocviku musí mít takzvaný instruktorát, neboli papír na to, že může dělat instruktora. „Případně to řešíme tak, že učitelům, kteří dobře lyžují, zaplatíme instruktorský kurz,“ přibližuje ředitelka ZŠ Morkovice.

Krom instruktorů musí škola zajistit i vychovatelku, která zůstane s nemocnými dětmi na chatě, a také někoho, kdo vykonává dozor v noci. „U toho všeho se musí ohlídat, abychom nepřekročili 40 hodin práce za týden, a taky hodiny přímé pedagogické práce. Letos jelo na lyžák dítě s Downovým syndromem, jehož asistentka nelyžuje, takže jsme pro něj museli shánět jinou.“

Lyžařský výcvik musí škola organizovat v souladu s článkem 15 Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany žáků, který vydalo ministerstvo školství. V něm zachází až do takových detailů jako že jedno družstvo nemá mít víc než patnáct členů, že třetí den výcviku se má zařadit "odpočinkový půlden" nebo že při teplotě pod mínus dvanáct stupňů se výcvik ruší.

Teprve, když se tohle všechno vyřeší, mohou sněženky a machři vyrazit na svahy a zvolat: skol!

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.