Každá minuta života. Týrání, nebo příkladná výchova? Ať každý posoudí sám

Napřed krátké shrnutí: snímek je sondou do mikrokosmu jedné malé slovenské rodiny, kterou tvoří otec Michal, máma Lenka a jejich (v době natáčení) čtyřletý Miško. Rodiče se už před narozením syna rozhodli, že se svému potomkovi chtějí nadstandardně věnovat, a když se seznámili s knihou Jak vychovat šampiona, bylo jim jasné, že právě výchovný styl kamevéda je pro ně ten pravý. Roztomilý okatý klučina od narození dostává stoprocentní pozornost svých rodičů; vyrůstá v bilingvním prostředí (maminka je učitelka němčiny), hraje na nástroje, zpívá a především intenzivně sportuje. Ve čtyřech letech ujede padesát kilometrů na kole, lyžuje, plave, čte a píše a s hokejkou na ledě sází góly mnohem starším klukům.

Díky kameře může divák nahlédnout do sedmi dnů v životě rodiny, která výchovu úspěšného dítěte povýšila nad všechno ostatní. Vidíme, jak dva dospělí lidé celé hodiny sledují jednoho snaživého malého sportovce. Vidíme, jak oddaně žádají zakladatele kamevédy, aby jim posvětil správné provedení shybu. A také vidíme, jak rodiče neustále opakují synkovi: máš na to, přidej, budeš nejlepší a pak přijde odměna. Když Lenka večer co večer znovu vytírá už beztak dokonale nablýskanou podlahu, její únava je přímo hmatatelná. Není čas na vlastní kariéru, na kamarádství ani na budování vztahu s manželem, který po večerech u počítače dohání, co přes den v práci zameškal.

Můžeme se ptát, jestli má tato cesta smysl. Můžeme se ptát, jestli stojí za to vidině úspěchu potomka obětovat tolik času, energie i jiných snů – třeba toho o větší rodině. Můžeme přemýšlet, nakolik snahu Michala seniora věnovat svému synovi maximum pozornosti ovlivnilo třeba to, že sám vyrůstal s nevlastním otcem. To nás může přenést k dalším otázkám o způsobu, jakým vychováváme svoje děti – což, jak zdůrazňuje autorka dokumentu, je i jedním z cílů.

Od natáčení uběhly už tři roky, Miško má za sebou první třídu, ze všech sportů, kterým se věnoval, si zřejmě definitivně vybral hokej a noviny o něm začínají psát jako o žhavé slovenské naději. Jak to dopadne, dnes nikdo neví. Je velmi jednoduché Hanuliakovy šmahem odsoudit (koneckonců, v diskusích na sociálních sítích to už schytávají hlava nehlava), na druhou stranu ale zaslouží i obdiv za odvahu, s níž sdílejí svou intimitu. Názor si budou moct vytvořit i diváci ze zahraničí, protože film Každá minuta života čeká i uvedení v mezinárodní distribuci.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.