přečtěte si novou knihu Chci se ti podívat do očí

Nebiflujeme příklady z tabule, děti musí matematicky přemýšlet, říká učitelka. Děti z její školy vyhrávají v Klokanovi

Klokan je matematická soutěž, které se už téměř pětadvacet let zúčastňují i čeští žáci. Ve škole, která se zapojí, píší testy celé třídy a s výsledky se pracuje spíš jako se statistickými daty. Jmenovitě se zveřejňují jen ti nejlepší. Hned několik jich má každý rok ZŠ Mohylová, malá sídlištní základka na kraji Prahy. „Loni se mezi nejlepšími řešiteli z celé republiky objevili tři naši žáci – dva páťáci a jedna třeťačka,“ říká učitelka Alena Nikrýnová.

Alena Nikrýnová ve své 1.A

Čím si vysvětlujete úspěchy svých dětí?

Tím, že v hodinách s dětmi dělám podobné úlohy jako jsou v Klokanovi. Klokan testuje především logické myšlení a my se logickým úlohám věnujeme.

Znamená to, že se dá logické myšlení natrénovat?

Do určité míry ano. Pomáhá asi i to, že děti znají podobné typy úloh, s jakými se tam potom setkají.

Klokan prý někdy odhalí talenty, které se ve škole neprojeví.

Asi se to v některých školách může stát. Spíše tam, kde se děti učí "klasicky", frontálně nebo kde se zaměřují hlavně na sčítání, odečítání a další početní operace. Tím se nezjistí, jak děti přemýšlejí, a při Klokanovi se pak může odhalit nějaký talent, kterému vyhovují jiné úlohy. My se věnujeme logickým úlohám, děti musí přemýšlet a matematiku nějak po svém uchopovat, tak Klokan tolik nového neodhalí. To se mi spíš stane, že o některém dítěti vím, že je dobrý matematik, ale v Klokanovi dopadne trochu hůř, než bych čekala. To pak musím přemýšlet, čím to je. 

Takže jednotlivé testy prohlížíte a něco z nich usuzujete?

Ano, dívám se třeba, jaké typy úloh dětem jdou a jaké nejdou. A když mě u někoho překvapí výsledek – většinou spíš negativně – hledám důvody.

K čemu docházíte?

Jsou děti, které mají dobré logické myšlení, ale dělají chyby ve sčítání a odčítání. Šikovné děti jdou někdy různými myšlenkovými zkratkami a zatímco pomalejší dítě si to například nakreslí a pak to má dobře, tak těmhle dětem třeba něco unikne. Někomu zas brání v lepších výsledcích nervozita - měla jsem holčičku, která byla na matematiku hodně šikovná, ale příliš jí na tom záleželo, takže výborných výsledků v Klokanovi dosáhla až v páté třídě, až když získala nějakou jistotu. Celkově myslím, že se talent více projeví až ve vyšších ročnících prvního stupně, protože když mají rychle vyplňovat test, není to jen o matematickém nadání, ale i o úrovni čtení nebo o pozornosti.

Proč jste se vlastně rozhodli se Klokana každoročně účastnit?

Poprvé – to je asi deset let - to bylo vyloženě z testovacích důvodů. Tehdy jsem tady začínala dělat matematiku pana profesora Hejného a chtěli jsme si ověřit, jestli nebudou děti v něčem zaostávat. Měli jsme srovnání, protože tu tehdy ještě byla paralelní třída, která měla „normální“ matematiku. Nejen v Klokanovi, ale i v testech Kalibro nám vycházelo, že děti z „Hejného třídy“ byly lepší, ale samozřejmě to mohlo být složením třídy. Fakt ale je, že Hejného matematika učí děti myslet a řešit věci samy. Nepřijdou a neřeknou „to jsme ještě nebrali“, protože matematika není nic, co by si museli nalít do hlav, ale něco, co tam už mají a jen se to učí používat. U Klokana už jsme pak zůstali, protože se mi líbí úlohy, které obsahuje. Mají krátká zadání a jsou tam dobré nápady. Někdy dávám úlohy ze starších ročníků dětem i jen tak, během roku.

Co se vlastně děje po napsání testu?

Testy opravíme a body odešleme anonymně organizátorům. Mně potom přijde křivka průměrných výsledků z celé ČR a můžu se podívat, jak si naše děti stojí. Jen ti nejlepší jsou jmenovitě zmíněni ve sborníku. Mám upřímnou radost, když jsou mezi nimi i jména dětí z naší školy.

Alena Nikrýnová vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK. Pracovala jako vědecký pracovník, získala doktorát. Během mateřské dovolené vypomáhala v jedné základní škole a už u dětí zůstala. Doplnila si pedagogické vzdělání a momentálně učí na 1. stupni ZŠ Mohylová v Praze 13. Zaměřuje se na badatelské metody v prvouce a  Hejného matematiku.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.

Popup se zavře za 8s