Prostředník mezi učitelem a žáky. Asistentů pedagoga ve školách přibývá, pomáhají i dětem, které jsou napřed

Když návštěvník vstoupí do třídy na pražské Základní škole Mohylová, na první pohled nepozná, kdo ze dvou přítomných žen je učitelka a kdo asistentka pedagoga. Obě se věnují dětem a odpovídají jim na dotazy. Po chvilce už je ale rozdělení rolí jasné. Pedagožka vede výuku, asistentka jí je k ruce. Na malé prvostupňové základce ukryté uprostřed sídliště Lužiny to tak funguje v každé z deseti tříd. A v každém kolektivu mají jedno až tři děti, které podporu asistentky či asistenta potřebují.

Chyběli by nám úplně ve všem

Pozice asistentů pedagoga se začala rozvíjet v roce 2016 se zavedením inkluzivního vzdělávání, které spočívá v tom, že se žáci vzdělávají společně, ať už mají specifické potřeby, nebo ne. Na školu Mohylová chodí například děti s ADHD, s poruchami řeči či sluchu nebo s odlišným mateřským jazykem. V čem by škole asistenti chyběli, kdyby jejich pozice neexistovala? „Chyběli by úplně ve všem,” říká jednoduše ředitelka školy Martina Hanzalová. „Do školy přicházejí děti, které plynně čtou a počítají a pak děti, které neumí mluvit. A všechny se sesypou do jednoho pytlíku,” vysvětluje.

Asistenti pedagoga se do škol dostávají na základě doporučení pedagogicko-psychologické poradny coby takzvané podpůrné opatření pro konkrétního žáka. „Samozřejmě z toho profitují i děti, které na papír z poradny nedosáhnou, ale podporu přesto potřebují,” podotýká ředitelka Hanzalová. Sehnat do školy vhodného člověka není snadné. Finanční ohodnocení je ve srovnání s průměrnými mzdami nízké (na plný úvazek se pohybuje lehce nad dvaceti tisíci korun), a protože je pozice navázaná na konkrétní dítě, potýká se s obavami, že o práci přijde, pokud dítě ze školy odejde.

Trochu jako manželství

Ředitelka Hanzalová asistenty často hledá mezi rodiči současného či bývalého žactva. Tak se do školy dostala také asistentka pedagoga Hana Krbcová. Školou prošly všechny tři její děti a ona sama tu už před deseti lety začala vést keramickou dílnu. Když ředitelce před dvěma lety chyběla asistentka k jedné z učitelek, domluvila se právě s Krbcovou. Asistentka popisuje, že se v hodinách snaží vtáhnout do výuky děti se speciálními potřebami, komunikuje s rodiči a je především k ruce své kolegyni učitelce. „Mám třeba vytipovaných šest dětí, které neustále monitoruji a snažím se je zapojit,” nastiňuje Hana Krbcová.

Tým tvoří se zkušenou učitelkou Michaelou Houškovou, která je na škole už patnáct let. Před Krbcovou k sobě měla osm let asistentku, která si pak doplnila vzdělání a nyní na škole sama učí. Houšková si chválí, že si s předchozí i současnou asistentkou dobře sedly. To je podle ní i ředitelky Martiny Hanzalové zcela zásadní. „Sdílí spolu celý pracovní den, musí si důvěřovat a být v absolutní symbióze. A to je nejenom profesně, ale i lidsky. Je to takové manželství,” míní Hanzalová. Zejména je důležité, aby asistent nepřekračoval své kompetence a akceptoval, že třídu má na povel vyučující.