Učitel se bojí rodiče, rodič učitele a z dětí jsou rukojmí. Jak k sobě ve školách najít cestu?
Ráno dítě odevzdat, odpoledne vyzvednout. O prospěchu a chování se dozvídat z žákovské knížky a dvakrát za rok z vysvědčení. Do školy chodit jen na třídní schůzky nebo když má dítě průšvih. Zajetý model na českých školách fungoval léta. Teď už ale přestává stačit a ne všechny školy jsou na to připravené.
„Učitele byli zvyklí, že do školy nikdo nechodil, nikdo se na nic neptal, všechno bylo příkazem nebo zákazem. A teď se najednou rodiče začínají ptát, dokonce se jim třeba něco nelíbí a chtějí to jinak,“ myslí si pedagožka Helena Zitková, která provozuje webový portál Co nevíte o škole. Právě větší iniciativa rodičů by mohla přinést změnu. K tomu je ale samozřejmě zapotřebí i to, aby byly školy komunikaci s rodiči otevřené. Některé už se o to snaží, jinde ale přetrvává atmosféra vzájemných obav. „Učitelé se bojí rodičů a rodiče se bojí učitelů. A mezi tím jsou děti jako rukojmí,“ popisuje bez příkras Zitková.
Ve dvojici učitel–rodič je pedagog profesionálem
Jak toto nastavení prolomit a nastavit komunikaci mezi rodiči a učiteli co nejpřínosněji a především tak, aby to svědčilo dětem? Například v Etickém kodexu učitele, který vznikl teprve před pár lety, se píše, že pedagog respektuje práva rodičů, vnímá je jako partnery a naslouchá jim. „Učitel si umí nastavit hranice profesní autonomie a zdůvodnit svá rozhodnutí sobě, žákům i rodičům,“ stojí také v dokumentu, který dali dohromady odborníci zastupující učitelské i rodičovské platformy.
Školy, které chtějí tento obecný princip naplnit, mohou začít od detailů. Na začátku září zaplavily sociální sítě rodičovské stížnosti na to, co všechno si děti mají do školy přinést, a to ideálně hned druhý den. Sáhodlouhé seznamy s desítkami položek často doprovázel rozkazovací způsob a vykřičníky. „Myslím, že ze strany školy by to neměl být příkaz, ale prosba. A její součástí by mělo být vysvětlení, proč je to potřeba,“ říká gymnazista Michal Ševčík, který s Helenou Zitkovou na projektu Co nevíte o škole spolupracuje. Když například učitel chce po rodiči, aby dítěti pořídil konkrétní pracovní sešit, měl by vysvětlit, proč se zrovna tento sešit osvědčil a jak ho v hodinách používají.
Zitková dodává, že ve dvojici učitel–rodič je to právě pedagog, kdo je profesionálem, a proto by měl jít příkladem. A to i ve chvíli, kdy běžná komunikace přeroste ve spor. „Měl by dokázat uplatnit takové komunikační techniky, které konflikt deeskalují. Pokud si v tom není jistý, měl by se v této oblasti dovzdělat,“ dodává s tím, že k tomuto účelu existuje jak odborná literatura, tak nejrůznější kurzy a workshopy.
