Taky nevíte, co jsou to klíčové kompetence, kde se ve škole vzaly a proč se tam (ne)učí?

Co jsou to klíčové kompetence, jejichž předávání ve škole nazvala nedávno poslankyně ODS Zuzana Majerová Zahradníková „pitomostí“?  Vzdělavatelé pro ně sáhli do světa práce. V posledních desetiletích se totiž v mnohých zaměstnáních zdůrazňuje znalost takzvaných měkkých dovedností, což jsou jinak řečeno klíčové kompetence neboli anglicky key competencies,  jinak přeloženo do češtiny klíčové dovednosti.

„Zeptejte se v Googlu nebo v IBM, kteří si mohou vybírat nejlepší z nejlepších. Zjistíte, že výsledky školních testů pro ně nemají žádnou vypovídací hodnotu. Soft skills jsou v praxi stále důležitější, i když to někdy vypadá, jako by to ti, kteří rozhodují o školství, neviděli,“ řekl v nedávném rozhovoru pro MF DNES americký neurolog a pedagog Steve Hughes.

Mezi měkké dovednosti, o které zaměstnavatelé stojí, patří například dovednosti komunikační, týmová spolupráce nebo schopnost  adaptovat se na změny - flexibilita při zvládání úkolů, schopnost samostatného celoživotního učení.

Jak se dostaly do škol

Při pátrání po tom, kde se klíčové kompetence ve vzdělávání vzaly, se dostaneme až do 90. let minulého století. „Odborníci z členských zemí OECD měli v té době velmi intenzivní pocit, že škola zaostává za potřebami moderní společnosti a moderního pracovního trhu a přestává být pro mladé lidi užitečná,“ vzpomíná Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání při Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, která se této oblasti dlouhodobě věnuje.

V návaznosti na tuto analýzu zpracovali v institucích OECD dokument popisující set kompetencí potřebných pro moderní profesní uplatnění. Inspiroval řadu zemí při reformování jejich školství. Včetně České republiky: reforma českého školství z roku 2004 rozvíjení klíčových kompetencí zahrnula jako podstatný rys a cíl moderního vzdělávání. „Česká reforma školství byla ve své době velmi progresivní i ve srovnání s řadou dalších vyspělých zemí,“ říká Jana Straková. „Jiná otázka ovšem je, jak bylo zdařilé její zavádění do praxe a zda na ni byla česká pedagogická komunita zralá,“ dodává.

Jaké to jsou?

Klíčové kompetence vyjmenované v hlavním českém vzdělávacím dokumentu, RVP, jsou: kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence občanské, kompetence pracovní.

Proč se zatím moc neučí

Klíčové kompetence stejně jako celá reforma byly učitelům  nařízeny shora a do značné míry silou, bez patřičné podpory a patřičného vysvětlení, a proto se zatím ve výuce moc neuchytily. „Jak s nimi pracovat, většinu učitelů nikdo neučil. Učitelské studium na pedagogických fakultách se i dnes zaměřuje na aprobační, a nikoli na pedagogickou průpravu. To znamená, že se učitelé učí sám předmět, ale už ne moc to, jak ho učit,“ říká Tomáš Čakloš, předseda spolku Otevřeno, který usiluje o zlepšení výuky na pedagogických fakultách.

Studenti se kompetence učí sami

Jsme tedy svědky zajímavé situace. Dovednosti, které jsou žádané zaměstnavateli, se ve školách podporují jen velmi málo. Studenti je tak rozvíjejí převážně sami prostřednictvím svých aktivit mimo školu a jaksi mimoděk. Neplatí to však bez výjimky. Některé české školy klíčové kompetence u žáků rozvíjejí. I podle Tomáše Čakloše se situace lepší. Inspiraci, jak na to, je možné hledat i v zahraničí. Australské kurikulum například nabízí pro každou oblast kompetencí podrobně zpracovanou tabulku, která ukazuje, jak poznat, že daný žák danou kompetenci má a na jaké úrovni.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.