Tomáš Chrobák: Pojďme využít příležitosti a na chvíli zrušit povinné úkoly i známky. A pozorujme, co se stane

Co s tím? Řeknu vám, co bych udělal já: zrušil bych povinnost psát domácí úkoly a zrušil bych v této době také jakékoli známkování, včetně jedniček a sluníček.

Na vysvětlenou dva příběhy, které mě tento týden potkaly:

Dopoledne mi volá kamarád Honza, jestli bych mu pomohl vyřešit slovní úlohu o pohybu. Můj vtip, že je hezké, jak na sobě začal pracovat, ho nechal zcela chladným. Pokračoval naštvaným tónem, že tento úkol dostal jeho syn Petr. Honza chtěl synovi pomoci, ale už si látku nepamatuje a momentálně tak jako mnozí jiní řeší důležitější věci než se učit rovnice. Honzovi jsem poradil a Petr dostal jedničku. Tedy - já jsem dostal jedničku. Petr se nenaučil nic, prostě jen opsal postup, který jsem poslal jeho otci (a taky ho nasdílel spolužákům ve skupině na Messengeru).

Ptal jsem se Petra, co by se stalo, kdyby úkol neodevzdal. “To nám nikdo neřekl, co se stane,” odpověděl Petr. Přemýšlím, jestli v tom má jasno aspoň učitel, který takový úkol zadal. Jak bude hodnotit žáka, který nemá přístup na internet, nebo toho, komu dané učivo nikdo nevysvětlí? Co když někdo úkol neodevzdá, a jak zjistí, jestli si ho žáci jen nepřeposlali?

Další kolega má ale v hodnocení jasno: žáci, kteří se v pátek nezúčastní online testu z přírodopisu na známky, budou psát všechny online testy najednou na konci roku. Že mají tohle děti zažívat v době, kdy trpí nedostatkem přímého kontaktu s kamarády, nemožností jít ven a často ponorkami v domácnostech, mi přijde prostě šílené. V jakém kontrastu je to s úkolem z matematiky, který poslala moje kolegyně, kdy žáci pracovali s receptem na palačinky, přepočítávali množství na různé počty osob, vyhodnocovali kalorický příjem a na závěr usmažili palačinky pro celou rodinu.

Pro svou třídu jsem připravil čtyři maximálně různorodé úkoly. Mohou se pustit do kteréhokoli z nich, ale klidně i do všech. Sám jsem zvědav, zda se do mých výzev (tak tomu teď říkám) vrhne většina, půlka třídy, či třeba nikdo. Bude to pro mě každopádně cenná zpětná vazba. Bohužel to může zkolabovat na jedné věci – na jedničkách za odevzdanou práci, které se rozdávají v jiných předmětech. Je mi jasné, že i žák, který by se rád zabýval mými výzvami, se bude nejprve věnovat úlohám, které jsou hodnoceny, a pak... už mu nezbude energie nebo nebude chtít být u počítače. Dítě se jednoduše nebude věnovat tomu, co mu působí radost, ale bude plnit to, do čeho je “vmanipulováno”. Vyhraje předmět, ve kterém učitel použije hrůzostrašnější prostředky.

Jak by to mohlo být?

Tyto a další příběhy, které kolem sebe sleduji, mě vedou k takovému přání:

Dávejme teď žákům dobrovolné výzvy, které nebudeme známkovat. Máme jedinečnou příležitost, že nás nikdo nebude popotahovat za to, že jsme nestihli školní vzdělávací program. Ten tlak si vytváříme pouze sami. Představuji si to tak, že každý žák si vybere jeden či dva předměty, které ho opravdu zajímají a lákají. O nich bude s učitelem hojně komunikovat. V případě, že se našim dobrovolným úkolům nebude nikdo věnovat, bude to známka, že bychom se měli zamyslet nad tím, jak učíme. Místo známkování se můžeme věnovat přemýšlení nad tím, jestli jsou úkoly smysluplné, nebo jak podpořit žáka, který tápe.

Každé dítě má přirozenou potřebu rozvíjet se. Pokud to v něm někdo nepohřbil.

A co tímto našim přístupem získají naši žáci?

Když jim nikdo nebude říkat, co a kdy mají dělat, dostanou příležitost rozvíjet vlastní zodpovědnost. Budou si moci vybírat z nabízených možností a věřím, že budou odevzdávat vybranou práci v nejvyšší možné kvalitě.

Získají pocit naší důvěry. Budeme zde pro ně, ale nebudeme se vnucovat. Budeme nabízet, ale ne se podbízet.

Získají pocit, že je to JEJICH vzdělávání. Už jim nebude nikdo říkat "nauč se tohle a tamto“.

Získají pocit sebedůvěry. Ten vzniká, když se věnujeme činnostem, které si sami zvolíme a pro které máme předpoklady.

Nestojí tento scénář za pokus? Nemůžeme mnoho ztratit, ale toho, co můžeme získat, je hodně.

Tomáš Chrobák je učitel matematiky a tělesné výchovy na druhém stupni ZŠ Baška nedaleko Frýdku-Místku. Loni se stal vítězem soutěže o nejlepšího učitele Global Teacher Prize, letos se probojoval mezi 50 nejlepších pedagogů v celosvětovém kole této soutěže.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.