Seriál Dělníci chtíče. Co s sebou přinesla česká sexuologická revoluce
Zatímco dějiny sexu jsou staré jako lidstvo samo, obor, který se jím zabývá, byl roky opomíjen. K jeho rozvoji přispěla i Česká republika: Pražský sexuologický ústav se stal v roce 1921 vůbec prvním univerzitním pracovištěm na světě zabývajícím se sexuologií. A mezinárodnímu uznání se těšili také čeští lékaři zabývající se jednotlivými aspekty pohlavního života.
„V ambulantní sexuologické péči jsme byli v předstihu před ostatními evropskými zeměmi, protože byla organizovaná a měli jsme k dispozici léky,“ říká jedna z legend oboru, kterou je šestaosmdesátiletý Slavoj Brichcín, emeritní primář Psychiatrické nemocnice Bohnice. Právě on stál spolu s kolegou Petrem Weissem v roce 1986 u zrodu zdejšího sexuologického oddělení. Jeho vzniku předcházela dvojnásobná vražda, kterou během víkendové propustky spáchal pacient ochranné léčby. Tragická událost tehdy donutila pražský magistrát vyslyšet volání odborníků a zřídit specializované pracoviště.
Do té doby se lidem, kterým soud nařídil ústavní léčbu, žádná péče neposkytovala. Standardně byli zařazeni na psychiatrická oddělení, kde dostávali jednou za 10 až 14 dní tlumivé hormonální injekce, nebo psychofarmaka. Léčba ženskými hormony, kterými se potlačovala mužská sexuální agresivita, s sebou ale nesla řadu nepříjemných vedlejších účinků. Výjimečnými nebyly ani kastrace, které platily za nejlepší řešení, protože recidivita u pacientů byla naprosto minimální.
Jak se během víc než půlstoletí trvající praxe Slavoje Brichcína proměnila česká sexuologie, co si myslí o kastracích a co všechno se podle něj ještě musí změnit, aby se současná 20% recidivita pacientů ještě snížila, prozrazuje další díl dokumentární série Dělníci chtíče.
Dokumentární série Dělníci chtíče zachycuje pachatele těch nejvíce odsouzeníhodných činů – sexuálního zneužití dítěte. Jak probíhá jejich léčba? A dají se vůbec úspěšně vyléčit? Cítí vinu? A proč jsou tresty za zneužívání těch nejzranitelnějších tak nízké? Tvůrce pořadu Jakub Klingohr mluví jak se samotnými pachateli, kteří právě procházejí léčbou, tak s lékaři, policisty, právníky, ale i oběťmi. Cílem dokumentu je zvýšit povědomí o problému sexuálního zneužívání dětí, který není tak ojedinělý, jak se zdá, poukázat na délku soudních procesů a nízké tresty, jež pachatelům hrozí, nebo upozornit na neexistující prevenci i chybějící diferencovaná oddělení.
