Mnozí si myslí, že dobrý sex musí končit simultánním orgasmem, ale tak to není, říká psycholožka
Dnes jsme mnohem náročnější na kvalitu života, a tedy i na sex. Stal se součástí naší identity, říká psycholožka Lenka Pavuková Rušarová. „Už to není jen ‚něco, co děláme‘, ale také to, kým jsme, jaké máme partnery. Tím, že se zvýšila pomyslná kvalita sexu, zvýšily se i nároky na něj. Nejsem si ale jistá, zda se zvýšila i celková spokojenost se sexem,“ říká v rozhovoru.
Proč se z dlouhodobých vztahů často vytrácí vášeň? Zajímá mě, jak se z partnerů, které původně spojovala velká touha, stávají přátelé a v horším případě jen spolubydlící.
Je to také proto, že láska má více složek. Jednou z nich je ona zmíněná vášeň nebo touha. Druhou je blízkost či intimita a třetí je závazek – „vybrala/vybral jsem si tě“. V počátcích vztahu stojí v popředí vášeň nebo touha mezi partnery. Vzniká také přirozeně tím, že osoba je pro nás nová, zatím nedostupná a nejistá. Svou roli však hrají také hormony.
Foto: Dominik Sepp
Lenka Pavuková Rušarová
Certifikovaná klinická psycholožka a psychoterapeutka. Má více než 20 let zkušeností s psychoterapií a individuálním rozvojem. Je členkou Komory psychologů, zapsaná v seznamu psychoterapeutů Slovenské republiky, terapeutkou s oprávněním pracovat s EMDR, odbornou supervizorkou ve zdravotnickém zařízení PsychoKonzult a pedagožkou na Katedře psychologie Univerzity Komenského. Odpovídá na dotazy týkající se partnerských vztahů v Psychologické poradně Denník N a spolu se Zuzanou Šifrou Matuščákovou připravuje podcastovou poradnu Prítomie.
Vášeň a blízkost nemusí jít ruku v ruce
To je ona chemie, o které se mluví v souvislosti se zamilovaností?
Ano. Koktejl hormonů způsobuje, že na toho jednoho člověka nutkavě myslíme, je stále přítomen v našich myšlenkách, velmi ho chceme.
Tato vášeň postupně zcela přirozeně opadá. Ale touha po tom druhém člověku ve většině případů neklesá úplně na nulu, jen se zmírní nebo se stane méně intenzivní. A naopak se do popředí dostávají jiné složky vztahu. Intimita, kdy jsme si blízcí, ať už citově a intelektuálně, nebo fyzicky. Nebo závazek – rozhodli jsme se, že budeme spolu, máme společné poslání.
To znamená, že se mění poměr mezi touhou a ostatními složkami lásky. Někdy se však stává, že s postupujícím dlouhodobým vztahem se některým lidem nedaří rozvíjet vzájemnou intimitu ve smyslu citové a intelektuální blízkosti. Z jejich vztahu se tak vytrácí prvotní touha, která už není tak silná jako na začátku, ale také se jim nedaří vybudovat mezi sebou lidskou blízkost. Někdy pak mohou mít pocit, že mají prázdný vztah nebo že jsou jen spolubydlící.
Je tedy intimita nebo blízkost pro udržení vztahu důležitější než vášeň, která převládá na začátku?
Myslím, že všechny složky lásky jsou důležité. Jen si touhu a vášeň často idealizujeme, protože je to velmi příjemný pocit. Je v tom také vzpomínkový optimismus, který se váže k začátkům vztahu, kdy všechno fungovalo úplně bez námahy, zatímco v dlouhodobém vztahu už jde bez námahy máloco. To už se lidé musí o mnoho věcí cílevědomě snažit. Dokonce ani vstát ráno z postele a udělat druhému radost snídaní už není takovou samozřejmostí jako na začátku, kdy to mohl být nejkrásnější okamžik dne.
