Ten pocit, kdy se teplo začíná šířit i v kostech. Na zádech lechtají stékající kapky potu, hlava i dech se zklidní, pot se z vás doslova řine. Potom chladná voda na horké kůži a po těle se rozlije slast. Mohou u toho být vůně, ceremoniály, světelné efekty, anebo jen retro atmosféra malé místní potírny. Není náhoda, že Finové, nejšťastnější národ na světě, saunu tolik milují. V zimě i v létě. Vy můžete taky.
Psát o tom, že saunování má pro tělo zdravotní benefity, by bylo jako sepisovat výhody pravidelného cvičení. Je to bez debat. Sauna je zdravá, jako je zdravá třeba chůze, a podobně jako chůze může posílit naše srdce, svaly a pomoci uvolnit stres. Nenapadá mě žádná jiná aktivita, u které by bylo tak moc důležité věnovat pozornost tomu, jak se cítíme, a nesnažit se překonávat pocity nepohodlí. Setrvávat v místnosti nejčastěji vyhřáté na osmdesát až sto stupňů Celsia jen tak dlouho, dokud se cítíme dobře, je totiž pravidlo číslo jedna. Tohle není soutěž, nejde o to, vydržet déle, snést vyšší teplotu nebo se vypotit víckrát. Správně je to jen tehdy, pokud se saunujeme s respektem k sobě. A vyhraje ten, kdo se sebou zachází citlivě a s laskavostí.
Světovou saunovací velmocí je samozřejmě Finsko. Své tradice společenského vyhřívání v suchém teple si považují natolik, že se zasadili o její zapsání na seznam kulturního dědictví UNESCO. I když ale historie saunování sahá hluboko do středověku, má čestné místo i mezi těmi nejmodernějšími wellness procedurami. Česko sice v této oblasti není takový velikán jako severští kolegové, i u nás je ale tahle relaxace populární. Saunové světy najdeme ve velkých městech, do sauny se dá zajít v podstatě v každém městském bazénu a menší sauny má skoro každý hotel nebo lepší horská bouda. Od luxusních moderních center po malé sauny s rodinnou atmosférou, ve kterých jako by se zastavil čas – princip je všude stejný: vyhřát se, vypotit a uvolnit, následně se zchladit ve studené vodě nebo třeba ve sněhu, odpočinout si a to celé několikrát zopakovat. Hlavní kritérium je, jestli se cítíme příjemně.
„V Česku má saunování poměrně pestrou minulost,“ říká Pavel Hofrichter, zakladatel a předseda České asociace saunérů a také pořadatel oficiálního Mistrovství ČR v saunových ceremoniálech a festivalu SaunaFest. „Doktor Antonín Mikolášek, nestor českého saunování, byl kromě jiného velkým průkopníkem saunování u dětí. Díky němu se ještě dávno před revolucí běžně saunovaly i děti z mateřských škol,“ připomíná. „A dnes z Česka pocházejí saunoví mistři, kteří získávají spoustu ocenění v nejrůznějších soutěžích, jsme jedni z nejlepších,“ pochvaluje si.
V základu je to vytopená místnost, místo na ochlazení plus místo na odpočinek. Možností, jak saunování pojmout, je ale mnoho. Podívejte se náš výběr zajímavých saun ve fotogalerii:
Být saunovým mistrem samozřejmě neznamená vydržet v sauně nejdéle. Saunoví mistři a mistryně soutěží v provádění ceremoniálů, které zhruba posledních deset let patří k takzvanému zážitkovému saunování. „Postupně vznikala nová saunová centra, která nabízejí víc druhů saun a právě možnost zážitkového saunování. Začalo to tak bavit i lidi, kteří dřív do sauny pravidelně nechodili,“ vysvětluje Pavel Hofrichter. Zážitek obnáší rozmanité druhy saun pod jednou střechou, kdy si můžete vybrat, v jaké teplotě a vlhkosti se budete hřát, po jakých bylinkách to tam bude vonět, jakým stylem budete obklopeni, jestli se budete zchlazovat v řece, bazénku na střeše nebo třeba pod voňavou sprchou. Ale také to znamená možnost zúčastnit se ceremoniálů, kdy speciálně vyškolení saunéři a saunérky předvádějí show, při které hraje hudba, mění se vůně a hodně se mává ručníkem.
Přijďte 8. 3. 2025 na Feel Good by Heroine
Co vás čeká?
„Je tady spousta mistrů v mávání ručníkem, to je velmi důležité,“ směje se saunérka Petra Jungmanová, která působí v Aquapalace Praha, největším saunovém světě v Česku. „Ještě důležitější je ale to, že je z nás cítit, že tam jsme pro lidi, že si jich vážíme a že do té sauny jdeme s radostí. Ta společná radost je pro mě priorita,“ říká Petra, která se ceremoniálům věnuje paralelně vedle své herecké kariéry. Její příběh o tom, jak se stala saunovou mistryní, je typický; tak ráda chodila do sauny, až v ní začala pracovat. „Saunu jsem milovala od patnácti let, kdy jsem tam poprvé vstoupila. A tady v Aquapalace jsem poprvé zažila i ceremoniál. Tím pro mě tenhle zážitek stoupl zase o několik úrovní výš,“ vypráví mi v Čestlicích nedaleko Prahy, kde se Aquapalace nachází. Najdete tu komplex čtrnácti saun a prohříváren, sauny jsou tu uvnitř i venku, dále římské lázně, vířivky a rozmanité odpočívárny. Saunové ceremoniály tu probíhají několikrát denně.
„Existují ceremoniály, které mají přídomek herbal, to jsou bylinné procedury, jsou spíš relaxační, klidnější. Dále saunové divadlo, což je show, kdy saunér jako herec ztvárňuje nějaký příběh. A existují i peelingové procedury, beauty procedury, procedury v parní lázni…,“ vypočítává Pavel Hofrichter. „Všechno, co existuje, u nás máme,“ říká Vladana Horáková, generální ředitelka Aquapalace Praha. „Unikátní je nová ZEN sauna, která je součástí odpočinkové zóny a střešní japonské zahrady. Hřejivé objetí dřeva provoněného bylinami vás přenese do oázy klidu a harmonie,“ slibuje Horáková, častá členka poroty Mistrovství ČR v saunových ceremoniálech.
„Od šestnácti let jsem tu pracovala na baru, bavila jsem se se saunéry a pak jsem začala mávat,“ vypráví Veronika Křížová, saunérka a nově také jedna z manažerek saunového světa. Máváním myslí samozřejmě speciální pohyby ručníkem, které musí saunoví mistři a mistryně ovládat. Nejde přitom jen o pohyby na efekt, mávání ručníkem má v celém zážitku důležitou funkci. „Poléváme kamna, abychom zvyšovali vlhkost a tím i intenzitu,“ vysvětluje Veronika. „Používáme k tomu zpravidla ledové koule, na kterých je nakapaný éterický olej, takže saunu krásně provoníme. Ručníkem nebo také vějířem pak máváme, abychom vytvořili parní nárazy,“ pokračuje. Parní náraz, to je skutečný náraz teplého vzduchu, kterým by měli saunéři a saunérky zasáhnout každého jednoho člověka, který se ceremoniálu účastní, ať už sedí v první řadě, nebo až úplně nahoře. Používají se metličky, předvádějí se triky, jako je házení ručníkem nebo motání ručníku pod nohou, a všechny použité bylinky nebo vonné esence musejí být přírodního původu.
Přestože do sauny chodím ráda, byť ne pravidelně, saunové ceremoniály jsem nezažila. Až doteď. Petra mě na ten svůj pozve. Koná se ve venkovní Srubové bani, což je rustikálně zařízená sauna obklopená zahradou s bazénkem a vířivkou, a i když je všední den a pravé poledne, je tu před začátkem ceremoniálu celkem plno. Přichází Petra a svým příjemným hlasem s úsměvem připomene základní pravidla. Tak to tady dělají před každým ceremoniálem. A tak nikomu neunikne informace, že pod sebou každý musíme mít prostěradlo, kůže by se neměla dotýkat dřeva, látka by měla být i pod chodidly a za zády, pokud se opíráme. Ze sauny by naše kroky měly vést nejprve do sprchy a teprve poté, co ze sebe smyjeme pot, můžeme pokračovat do bazénku nebo do vířivky. Samozřejmostí je, že jsme tu všichni bez plavek. A s tím souvisí i další místní pravidlo: s výjimkou prostoru baru se nikde nesmí používat mobilní telefony. Nejde přitom jen o digitální detox, smyslem tohoto pravidla je hlavně diskrétnost. Bez mobilu totiž nehrozí žádné focení nebo natáčení. A na konec pravidlo nejdůležitější. „Člověk musí naslouchat svému tělu, a když cítí, že mu to stačí, může kdykoliv ze sauny i z probíhajícího ceremoniálu odejít,“ zdůrazňuje Petra Jungmanová.
A pak už umístí navoněné ledové koule na rozehřáté kameny, zkušeným pohybem je rozbije a provoní saunu postupně třemi vůněmi. S ručníky a pak i s vějíři tančí kolem dokola v rytmu českých evergreenů a posílá horký vzduch na lidi. Někteří se usmívají, další se potí se zavřenýma očima a jsou ve svém vlastním světě. Patnáct minut uteče jako nic. „Je to náročné, přece jen jsou to extrémní podmínky. Máváte v devadesáti stupních, čtvrt hodiny podáváte fyzický výkon,“ říká Petra, která je na konci ceremoniálu zpocená podobně jako my všichni. A září štěstím: „Mě to strašně naplňuje, opravdu. Odcházím odsud šťastná. Kdyby to tak nebylo, tak sem nechodím, protože je to vážně dřina.“
Pocity štěstí a hlubokého fyzického i psychického uvolnění jsou to, co většinu z nás do sauny táhne. Podle studie shrnující mnoho různých výzkumů vlivu saunování na lidské zdraví, kterou vypracovali vědci a vědkyně z University of Eastern Finland v Helsinkách, má saunování prokazatelně pozitivní efekt na kardiovaskulární zdraví, na bolesti hlavy, projevy fibromyalgie, osteoartritidu nebo revmatickou artritidu. Ve Finsku se sauna doporučuje i těhotným a v minulosti byla dokonce celkem běžným místem, kde se rodilo.
„Když jsem ještě nechodil do sauny pravidelně, trpěl jsem na takové ty klasické zimní rýmičky, kašlíky, virózy. Pořád jsem vytahoval kapesník. Když jsem se začal pravidelně saunovat, úplně to přešlo. A pokud už nemoc přijde, má vždycky klidnější a rychlejší průběh,“ popisuje Pavel Hofrichter. Když mluví o pravidelném saunování, myslí tím jednou týdně. Jsou ale lidé, kteří to spokojeně dělají i několikrát týdně. „Nejvíc lidí v saunách je samozřejmě v zimě, protože chtějí do tepla, ale pro zdravé saunování je lepší chodit celoročně, i v létě. Sauna má dobrý vliv na termoregulaci organismu. Když pak přijdou velká vedra nebo výkyvy počasí, člověk to líp snáší,“ pokračuje zakladatel České asociace saunérů.
Podle Janne Koskenniemi, výkonné ředitelky Finské saunové společnosti, sauna zcela jistě přispívá k tomu, že Finové jsou jedním z nejšťastnějších národů. Jak řekla pro The Guardian: „V sauně je člověk nahý ve fyzickém slova smyslu, ale svléknete i své myšlenky a společenské postavení. Jste tam prostě jen vy.“ Bez oblečení, bez telefonů a dalších statusových symbolů jsme si všichni víc rovni a můžeme se skutečně uvolnit.
Zejména ženám zvyklým na neustálé disciplinování a vychovaným k tomu, aby nezabíraly moc prostoru, neodhalovaly se na veřejnosti a tak nějak obecně nebyly v pohodě s tím, jak vypadá jejich tělo, ale někdy trvá, než se v nahotě začnou cítit komfortně. „Když jsem zjistila, že jsem v sauně jenom já a jinak samí chlapi, nejdřív mi to přišlo divné,“ vypráví Markéta o zážitku z vršovické sauny. „Oni seděli všichni odhalení, pohodlně rozvalení, já jsem se zabalila do prostěradla až po krk. Ale někde mezi druhým a třetím kolem mi to začalo být vlastně dost jedno,“ směje se.
Pro mnohé z nás nepředstavuje výzvu to, že se vystavíme horku, ale to, že vystavíme svoje tělo pohledům ostatních. Zpocené, v pozicích, jež takzvaně nelichotí, a v úhlech, které nemáme pod kontrolou. Pobývat v sauně a přestat řešit, kde se mi nahrne kůže a jestli u toho pocení vypadám dost ladně, je velkou lekcí v sebepřijetí. „Nahota mi přijde prostě jako součást saunování,“ říká Denisa, zkušená saunérka, která „před dětmi“ navštěvovala sauny často a ráda. „Uvnitř se nezahaluju, venku chodím v ručníku nebo v prostěradle. Nevadí mi nahota ostatních, i když někdy producírování zejména starších pánů mimo potírnu bez ručníku není úplně top,“ uvažuje. „Tady vůbec nahá být nemusíte,“ ujišťuje mě Petra Jungmanová v Aquapalace. „Vždycky můžete jít zahalená, můžete si kolem sebe omotat prostěradlo nebo ručník. I když jsou tu sprchy společné, vždy se dá vychytat místo v ústraní.“ Nahotu ostatních už ona sama v sauně vůbec nevnímá a neřeší.
„Nejradši chodíme s partnerem ve dvou, uvnitř se odhalím, venku zahalím,“ přidává svou zkušenost Lucie. Doprovod partnera ve smíšené sauně je pro mnohé ženy příjemnější, protože nemusejí čelit nevyžádaným komentářům nebo pokusům o navázání konverzace. „Sauna je pro mě jedna z nejlepších forem relaxace,“ říká Michaela. „Ten pocit po studeném bazénku je úplná slast. Ráda chodím i sama. Nahota mi nevadí, ani moje, ani cizí. Je mi ale extrémně nepříjemné – a stalo se mi to už víckrát – když se muži v sauně snaží o navázání kontaktu. To jsem pak hodně přísná…“
„Nejlepší na saunování je to, že na dvě a více hodin zamknu mobil do skříňky a nejsem na příjmu. Teplo, okurková limonáda a kniha. Vlastně nejraději chodím do sauny sama,“ říká. „ V sauně se nemusím vůbec zabývat běžnou agendou. Když děti něco potřebují, musí to vyřešit samy nebo s mým manželem. Vědomí vlastní nedostupnosti je blažené. Je to balzám na duši,“ pochvaluje si matka tří dětí. Aby tahle blaženost nastala, je potřeba nejen dodržet doporučený čas saunování, tedy deset až dvacet minut následovaných zchlazením a odpočinkem, ale také se chovat tak, abychom nikoho nerušili. Hlasité hovory, zírání a nerespektování osobního prostoru, to všechno dokáže ostatním saunování spolehlivě pokazit. Předpokladem správného saunování je vnímání vlastních pocitů, potřeb a citlivé naslouchání signálům nepohody. A to by ve veřejné sauně mělo samozřejmě platit i ve vztahu k ostatním. Respekt a ohleduplnost je nezbytnou součástí saunovacího zážitku. Ať už se potíte v retro sauně ve vaší čtvrti, v hotelu, nebo v největším saunovém světě v Česku.