„Najednou nechápete, co se s vámi děje.“ Ženy v přechodu řeší úzkosti, pořád ale pečují i ostatní

Základní fakta jsou celkem známá: Menopauza se obvykle dostaví, když žena dosáhne věku kolem padesátky. Přesný věk, kdy dojde k poslední menstruaci, se nedá stanovit. Jsou ženy, které prožívají přechod ve čtvrté dekádě života, ale některé ženy mají cyklus až do šedesátky, je to individuální. Průměrný věk, kdy většina žen dostává poslední měsíčky, je 51 let. Klimakterium doprovází celá řada psychických a fyzických projevů – anebo také ne.

„Když jsem se začala v oblasti menopauzy a přechodu obecně vzdělávat, všechny rady zněly zhruba: uklidněte se, choďte víc na procházky, hlídejte si stravu, prostě uberte,“ říká naštvaně podnikatelka Hana. „Ne že bychom už měly úplně začít krmit holuby, ale skoro,“ dodává. A tak se ze začátku snažila všechno vydržet a neřešit. „To ti ale nic nepřináší. Dál zůstáváš zmatená, nevíš, dál se ti dějou všechny ty věci. Dnes už ale díky zahraničním zdrojům vím, že je to s námi naopak. Nemáš se zastavit ani zpomalit. Máš jistým způsobem znova šlápnout na plyn. Proč? Protože tě přece čeká ještě patnáct let ve společnosti i na pracovním trhu,“ říká odhodlaně.

Jaké tělesné a duševní změny mohou ženu v tomto období čekat? Jak se to odrazí například v sexuálním životě? Zkušenosti konkrétních žen i názory lékařky si přečtěte v tomto textu:

Velkým tématem pro ženy po padesátce je znevýhodnění na trhu práce. Těžko se jim hledá nové místo, často tak zůstávají v zaměstnání i za horších podmínek nebo na úkor svého zdraví. Netýká se to pochopitelně všech, velmi totiž záleží na tom, v jakém sociálním prostředí se pohybují. Co padesátnice z různých prostředí v práci zažívají a jak jejich kariéru ovlivňují i změny spojené s menopauzou? To se dočtete zde:

Kromě různorodých obtíží spojených s přechodem často zůstává důležitou součástí života žen péče – o děti, vnoučata i starší členy domácnosti. „Mámě poklidím, navařím, donesu ná­kup, uděláme spolu hygienu, takže ji koupu a pečuji o ni a vnoučata si mezitím někde hrají,“ přibližuje jeden ze svých dní paní Eva. Přiznává, že občas je to náročné – má pocit, že se ne­zastaví. „Mám ještě bráchu, ale nikdy jsme se o rozdělení péče ani nebavili. On má asi pocit, že je to automaticky má práce, protože jsem žena,“ zamýšlí se. Jak se s takovou zátěží lze vypořádat? Zkušenosti dalších žen přináší následující reportáž: