Kdysi dávno mi na jedné rodinné večeři rodiče řekli, abych nezapomněla mít děti. V té době mi ještě rozhodně biologické hodiny netikaly – jejich radu jsem brala spíš jako rodičovské obavy o to, aby se jednou vůbec dočkali vnoučat. O pár let později jsem si ale na tento moment vzpomněla.
Ukázalo se totiž, že nebyli daleko od pravdy. Během loňské zimy jsem odjížděla na oslavu svých 32. narozenin a v hlavě jsem si přehrávala, na co všechno se bude rodina ptát. Scénář jsem očekávala následující: „Tak kariéru sis vybudovala… a co teď?”
Mám za sebou dvě roční stáže v zahraničí. Dodělala jsem postgraduální studium na výbornou a získala perfektní práci. Doputovat do bodu, kde jsem nyní, mně stálo hodně času, energie a dřiny. Jsem prototyp vysoce výkonné, kariérně orientované a nezávislé ženy. Ale myšlenka na děti se začala objevovat čím dál častěji. Jenže tady byla pandemie, která otřásla mým seznamovacím životem a sečteno podtrženo: biologické hodiny sice tikaly, ale nebylo s kým plány na rodinu uskutečnit. A tak se objevila první myšlenka na zmrazení vajíček.
Nebylo třeba dlouze počítat: Léta těch nejkvalitnějších vajíček budu mít za chvíli za sebou, a pokud se chci zbavit toho vnitřního tlaku a úzkosti, musím se pojistit. Zmrazení vajíček se mi zdálo jako nejlepší způsob – bylo to pro mě ideální řešení, jak převzít kontrolu nad svými biologickými hodinami. Neusínat s pocitem, že mi každý den ujíždí vlak zas o trošku dál. A protože jsem nechtěla, aby mi ujel úplně, začala jsem jednat.
Prvním krokem byla rešerše klinik – vyhledávala jsem ty, které mi zaručí, že se postarají hezky nejen o mě, ale také o moje vajíčka. Představa, že někde nechávám kus sebe samé, mě sice na začátku děsila, ale pak přišlo zvláštní uklidnění. Už nemusím tlačit na pilu. Můžu si užívat seznamování a počkat na to, až se objeví ten pravý.
Výběr kliniky byl oříšek, ale nakonec jsem dala na vnitřní pocit – to, jak s vámi mluví hned od prvního hovoru, a jak se na klinice cítíte, považuji za dost zásadní. A tak jsem se najednou ocitla na prvních vyšetřeních a krátce na to mi byl celý proces naplánován. Samotný proces social freezingu trval asi 2 týdny od zahájení injekcí.
Odebrání vajíček je podobné IVF procesu. Celkově to trvalo asi 20 minut, byla jsem v celkové anestezii, a poté byla vajíčka zmrazena tzv. vitrifikací. Pár dnů jsem se sice necítila úplně svá a odvolala jsem své klasicky aktivity, zato jsem si ale hezky odpočinula a hlavně: usínám s myšlenkou, že má vajíčka mám uložena. Jsou v Praze kousek od mého bydliště a čekají na to, až budu připravená.