Týrané ženy potřebují pomoc více než kdy jindy

Psychické týrání, ekonomické násilí, výhružky zabitím, všechny formy fyzického násilí, sexuální útoky, znásilnění. To vše zažívají klientky neziskové organizace ROSA – centrum pro ženy, která pomáhá stovkám obětí domácího násilí ročně. Poskytuje praktické rady a tolik potřebnou psychickou podporu, pomáhá rozpoznávat a vyhodnocovat rizika a vypracovávat individuální bezpečnostní plány. Provozuje azylový dům a dva utajené byty, útočiště pro ženy, kterým jde ve vlastním domově bez nadsázky o život.

V době pandemie se zdá, že nejen násilníci, ale i samo násilí má „home office“. Počet obětí útoků „za zavřenými dveřmi“ podle odborných analýz prudce vzrostl. Chod centra ROSA se všem komplikacím navzdory ani na chvíli nezastavil. Každý den pomáhá týraným ženám i jejich dětem. „Za loňský rok naše služby využilo 222 nových a 968 opakovaných klientek, kterým jsme poskytli stovky sociálně-terapeutických, právních a jiných konzultací a další pomoc. Naše pracovnice odpověděly na 3 065 telefonních hovorů a dotazů prostřednictvím mailu a chatu,“ popisuje ředitelka centra Marie Vavroňová. Na žádost policie či soudů organizace vypracovala 39 odborných zpráv. Utajené azylové ubytování ROSA využilo v loňském roce 21 žen spolu se 33 dětmi.

V domě despoty

O tom, jak záslužnou činnost ROSA vykonává,ví své Tamara, jedna z obyvatelek jejího azylového domu. Svého tyrana si vzala až takzvaně na druhý pokus. Poté, co jí nevyšlo první manželství a ona zklamaná a toužící po lásce a spokojeném rodinném životě podlehla šarmu sebevědomého podnikatele Radka. Seznámili se přes inzerát. Byl milý, hodný na jejího syna Honzíka, rád podnikal dlouhé výlety, měl vlastní stavební firmu, pěkný dům. Tamara si po prvním velkém životním zklamání dovolila opět doufat ve světlé zítřky. A tuto naději si nenechala zkazit ani občasnými náznaky lehkého ponižování, na které tu a tam z Radkovy strany došlo už celkem záhy po jejich seznámení.

Brzy se páru narodila dcera Alenka. To už se z Tamary v Radkově domě stávala služka pro všechno. Muž s ničím nepomohl a po vyčerpané kojící manželce vyžadoval, aby měla vždy navařeno a dům jako ze škatulky. Usilovně se o to snažila, s malým miminkem a starším Honzíkem, se kterým se už musela učit a vozit jej po kroužcích. Chvály se nedočkala. Radek si naopak vždy našel něco, co jí vytkl, a po návratu z práce demonstrativně kopal do hraček na podlaze.

Od facek manželce k napadení syna  

Po dvouletém soužití manžel Tamaru poprvé uhodil. Dovolila si zeptat se ho, proč se vrací tak pozdě domů. Druhý den se omluvil, ale zároveň dal své ženě najevo, že ho nemá vytáčet. Cyklus násilí byl v běhu. Relativně klidné dny střídaly ty plné křiku, nadávek, ponižování i ran pěstí. Ze stále agresivnějších útoků se Radek následně „vykupoval“ drahými dárky.  Šperky, společnou dovolenou. Další útok byl ale vždy jen otázkou času. Tamara ve snaze vyjít manželovi vstříc a v naději, že se k ní pak snad bude chovat lépe, svolila, že prodá svou garsonku, kterou dosud pronajímali. Účinek se pochopitelně nedostavil. Peníze z prodeje Radek vložil do své firmy a ženu napadal a ponižoval dál.  Ta se na něm stala zcela závislou. Už neměla své potenciální útočiště. Jen vidinu toho, že pokud by od manžela odešla, bude muset složitě hledat práci i bydlení. Radek ji navíc vyhrožoval, že jestli ho opustí, přijde o dceru.

Sílu od tyrana odejít v sobě Tamara našla, až když zbil Honzíka.  Na vlastní ponižování, na facky, na úzkost z každého vrznutí dveří, na to vše si snažila zvyknout. Ale strach o syna ji donutil se zlu postavit. Až jednoho dne konečně vzala za kliku poradenského centra ROSA. „Čeká mě jednání o rozvodu, možná spor o dceru. Ale vím, že už nejsem na vše sama. Že můžu jít do zaměstnání, které si sama vyberu, můžu zase mluvit bez obav s kamarádkami. A hlavně můžu žít svůj život,“ říká Tamara.

Hovory z prádelny

Vypuknutí pandemie přidalo trápení týraných žen nový rozměr. Především proto, že se často ocitly s násilníkem zavřené doma. „Mnozí z těch agresivních partnerů dlouhodobě pracují na home officech, jiní kvůli covidu dokonce zaměstnání ztratili,“ upozorňuje Marie Vavroňová. K tomu je třeba připočíst omezený provoz úřadů i samotnou obavu z nákazy a je jasné, že situace je skutečně vážná.

Poradenství a konzultace se ROSA snaží v maximální možné míře poskytovat i na dálku, byť osobní forma je i v této době možná. „Zřídili jsme telefonní linku navíc, rozšířili distanční poradenství, na našem webu spustili chat, začali konzultovat přes Skype, Zoom, Teamsy,“ popisuje vedoucí SOS linky ROSA Zdena Prokopová. Poptávka je nebývale silná. Počet hovorů na SOS linku centra vzrostl během pandemie zhruba o 50 procent. A podobný nárůst je i v případě různých forem online komunikace. Ženy přitom často pracovnicím centra sdělují, že volají či píší ve chvíli, kdy se na moment ocitly z partnerova dosahu. Například z prádelny.

Jen během prvních 3 měsíců letošního roku se na centrum obrátila už zhruba stovka nových klientek, které potřebují pomoc v těžké životní situaci. A jak může pomoci každý z nás? Například jakoukoliv částkou zaslanou na dárcovský účet organizace ROSA s číslem: 2848609349/0800.