Opustíš mě, budeš žít v bídě! Oběti domácího násilí začínají od nuly

Domácímu násilí jsou vystaveny ženy napříč všemi sociálními a ekonomickými vrstvami. Oběti se většinou po letech soužití s násilným partnerem cítí bezmocné, bojí se změny, nejistoty, budoucnosti. Nevěří si, despota je přesvědčil, že se nedokážou postarat samy o sebe. A netýká se to jen žen, které jsou na muži objektivně finančně závislé, například z důvodu péče o malé děti.

„Pamatuji si na klientku, vysokoškolačku, která řídila větší firmu se 100 zaměstnanci. V zaměstnání se jí dařilo, doma převládal psychický teror, kontroly, příkazy, facky od zamindrákovaného partnera, který měl základní vzdělání,“ uvádí příklad Marie Vavroňová, ředitelka neziskové organizace ROSA – centrum pro ženy, která obětem domácího násilí pomáhá. Provozuje azylový dům a dva utajené byty. Poskytuje psychologickou i právní pomoc. Pomáhá týraným ženám a jejich dětem s odchodem od násilníka, což pro ně bývá nejtěžším rozhodnutím v jejich dosavadním životě, i s následným postavením se na vlastní nohy. To také nebývá vůbec snadné!  

„Trápení žen, které se staly obětmi domácího násilí a vyhledají pomoc centra ROSA, má mnoho rovin a rozměrů. Jedno ale mají tyto ženy společné, prakticky všechny začínají od nuly,“ říká Tereza Píchalová, mluvčí finanční skupiny Partners. Ta ve spolupráci s magazínem Heroine uspořádala finanční sbírku na pomoc ohroženým rodinám. Vybralo se přes 700 tisíc korun a skupina Partners ke každé koruně přidala ještě další dvě. Celková pomoc ohroženým rodinám činila více než 2,2 miliony korun, z čehož 300 tisíc obdrželo právě centrum ROSA. Kdo tuto sbírku propásl, může centru pomoci napřímo, a to jakoukoliv částkou zaslanou na její dárcovský účet s číslem: 2848609349/0800.

Opovaž se něco si koupit!

Ekonomické násilí je pro domácí tyrany jednou z taktik, jak svou oběť ovládat. Podob má více. Týrané ženy například nesmějí rozhodovat  o rodinných financích, o tom, co se bude a nebude nakupovat. Musí naopak prosit o každou korunu na nezbytné výdaje. Násilní muži jim mnohdy přidělují jen malý obnos peněz, se kterým mohou disponovat. Některé oběti musí předkládat účtenky z každého nákupu. Jiné jsou donuceny uzavřít na sebe různé půjčky či se násilníkovi zaručit za jeho úvěry.   

Moment odchodu od partnera je pro oběti domácího násilí velmi náročný. Jsou paralyzovány strachem, že násilný muž splní výhrůžky - najde je, zabije, sebere jim děti, dostane je do Bohnic…  Špatná ekonomická situace je k tomu komplikací navíc. „V době, kdy se ženám, mnohdy i s dětmi, podaří doslova utéci od násilného partnera, jsou často závislé jen mateřském příspěvku či na pomoci příbuzných. Pokud jsou vdané, nemají do rozvodu nárok na různé sociální dávky, a to ani v případě, kdy jsou nuceny se před manželem skrývat,“ upozorňuje Vavroňová na zjevnou mezeru v systému. Pro řadu žen je navíc problematické i přiznané výživné. Část bývalých partnerů přiznává jen minimální příjmy, alimenty jsou proto velmi nízké.

Teror a dluhy

Mnoho obětí domácího násilí navíc není „jen“ na mizině. Ze společné domácnosti s despotou si navíc odnáší dluhy. Podíváme-li se na případy žen, které našly v uplynulých dvou letech útočiště v azylovém domě ROSY, zadlužená byla polovina z nich. Dluhy nejčastěji představovaly neuhrazené nájemné v městském bytě a pohledávky u firem, které poskytují rychlé půjčky. Dále se jednalo o neuhrazené sociální či zdravotní pojištění, poplatky za odebranou elektřinu či pohledávky dopravního podniku. A často také o nesplacené statisícové úvěry, které měli ve skutečnosti na svědomí násilničtí partneři. Ženy z těchto peněz neviděly ani korunu, povinnost splácet ale mají i tak. Exekutorské úřady se na nic neptají a vymáhají…

„Najít řešení takto složitých situací nikdy není snadné. V některých případech může ženě ulehčit sloučení dluhů. Jindy vyhlášení osobního bankrotu. Vždy se jedná o velmi individuální situaci a individuální možnosti jak se k závazkům postavit a jak postupovat. Doporučil bych situaci nepodceňovat a vyhledat právní poradnu, kde jsou odborníci na tuto oblast,“ konstatuje finanční poradce společnosti Partners Lukáš Urbánek.

Teď si všechno vynahradíme

Další problém paradoxně nastává v době, kdy už má být dobře. Žena je rozvedená, emocionálně a psychicky stabilizovaná, dostává alimenty a přídavky na děti, začne si sama vydělávat. Najednou má k dispozici finanční prostředky, se kterými ale nebyla zvyklá nakládat, o všem rozhodoval násilný partner. „Některé klientky neumějí plánovat své výdaje, snaží se vynahradit dětem doby strádání, koupí jim vše, co chtějí a tak dále. Pracovnice ROSY proto musí některým ženám pomáhat při zvládání rodinných financí a se strategií výdajů,“ pokračuje Marie Vavroňová.

K odrazu ode dna je zásadní dostatek vůle a disciplíny. „Je potřeba mít naprostý přehled o svých výdajích a příjmech. Pomoci může aplikace v telefonu, ale i obyčejná tužka s papírem. A ve chvíli, kdy máte dokonale zmapované výdaje, můžete přemýšlet nad tím, jak vaši finanční situaci vylepšit,“ říká Lukáš Urbánek. Nejsnáze lze podle něho „krotit“ výdaje spojené s provozem domácnosti. Neplýtvat jídlem, kupovat oblečení z druhé ruky, odpustit si zbytečnosti v podobě drahých telefonů a podobně.

Nutno podotknout, že ženy, které byly roky vystavené týrání a ponižování často trpí psychickými následky a potřebují se vyhnout dalšímu stresu třeba v podobě náročného zaměstnání. Při hledání cest, jak rodinný rozpočet navýšit, lze ale začít i brigádou na pár hodin. „Ideální stav je takový, kdy dokážeme každý měsíc zaplatit vše, co potřebujeme, a zároveň dáváme část výdělku stranou na nečekané výdaje. Spořit má smysl i po menších dávkách, ale pokud je to možné, tak pravidelně,“ dodává finanční poradce Partners.

Pomoc k nezaplacení

Dobrou zprávou mezi smutnými statistikami o domácím násilí je, že zatímco třeba před deseti lety se na ROSU oběti obracely po 9 až 15 letech soužití s násilným partnerem, v současné době je to v průměru po 5 letech. Pomáhá, že se o domácím násilí více hovoří a rozšiřují se i možnosti, kde najít pomoc. Na druhou stranu snad není nutné zdůrazňovat, že i 5 let teroru je stále strašně moc. I den teroru je strašně moc!

Díky organizacím, jako je ROSA, mohou oběti domácího násilí najít pomocnou ruku. Zjistit, že nejsou na problém samy, že jim někdo věří, je na jejich straně a dokáže jim reálně pomoci. Když pak seberou sílu postavit se bezpráví, učiní ten nejdůležitější krok k záchraně vlastního života. Ekonomické problémy jsou na této cestě jen jednou z mnoha překážek.