„Vyčítám systému, že si nesmíme dovolit být průměrné.“ Rozhovor s Markétou Gregorovou

Pokud jste politička, mladá a žena k tomu, zřejmě se to v rozhovorech často tematizuje. Mluvíte o téhle konkrétní zkušenosti ochotně?

Zaráží mě, když se mě lidé ptají, jak „tam“ vůbec můžu být, jak jako „žena-politička“ funguju. Nu, úplně stejně jako muž, odpovídám já. Co mě mrzí, jsou podobné otázky z řad skupin, které do jisté míry reprezentuji, tedy mladých lidí a žen. Říkám si, jak se stalo, že se tak podceňují, kdo jim to způsobil. O to víc se snažím přiblížit, jak politika vypadá doopravdy – a že to není ten obraz, který vytvořili politici minulosti. Tím myslím obraz politiky pouze pro vážené seriózní pány v kravatách s kvantem životních zkušeností.

Pokud se podíváme jen pár let dozadu, takhle česká politika vypadala.

A je dobře, že se to pomalu mění. Politiku by v demokracii mělo být umožněno vykonávat komukoli. Pokud by se stalo, že by byl někdo zvolen do politické funkce a nezorientoval by se ani po čase, je to pořád spíš problém toho systému, než toho člověka. Demokracie by měla být z podstaty inkluzivní, není to žádná vláda elity – přestože ti, co tam nyní jsou, tuhle představu, doplněnou „správným“ pohlavím a věkem, rádi přiživují.

Vy jste právě spustila kampaň Politika je pro všechny, která zhruba tuto myšlenku předkládá.

Úplně jednoduše řečeno, chci přiblížit politiku těm, kteří v ní moc nejsou. Dalo by se říct „marginalizovaným skupinám“, ačkoli ženy, které tvoří největší z takových skupin, početně samozřejmě menšina nejsou. Přesto jsou pořád shazovány, nejsou vpouštěny do vyšších pater politiky, přenechá se jim maximálně komunál a kraj. A nemyslím si, že to je jen proto, že mají děti a péče spadne na ně. I mladí lidé jsou od politiky odrazováni. Tak ale kdo tam potom patří?

To všichni víme – starší muži v oblecích.

Neříkám, že ti tam být nemají, ale v reprezentativním politickém systému by to mělo být nějak poměrově vybalancované. Starší lidé nemají zkušenosti mladých a obráceně, a je v pořádku, když budou spolupracovat a vyjednávat. Pokud je tam dominantně zastoupena jen jedna skupina, není to skutečná demokracie – aspoň ne ta, kterou za demokracii považuji já.