Poprvé ve většině vlády chybí bílí muži. Nová britská premiérka stojí nad skleněným útesem
Přesně jeden den po jejím jmenování premiérkou začala Británie oplakávat smrt královny Alžběty II. Liz Truss, která do funkce nastoupila po sesazeném Borisi Johnsonovi, tak musí řešit nejen válku na Ukrajině, energetickou krizi a zdravotnictví zdecimované pandemií. Navíc přišla o pevný bod, který panovnice představovala po sedmdesát let. Má nová předsedkyně konzervativců vůbec šanci uspět?
Minulé pondělí byla novou lídryní britské Konzervativní strany a tím pádem aktuálně také premiérkou Velké Británie zvolena Elizabeth „Liz“ Truss. Nastupuje poté, co její předchůdce Boris Johnson ztratil důvěru kvůli sérii skandálů, především pak takzavné partygate, večírkům konzervativních politiků a vládních zaměstnanců probíhajícím během pandemie covidu-19, ale také kvůli odlivu ministrů a seniorních úředníků z jeho vlády. Liz Truss vyhrála jako kandidátka slibující zachování návaznosti a prezentovala se v rámci kampaně jako pomyslná pokračovatelka Borise Johnsona. Zůstala mu loajální i ve své kampaňové rétorice a to se jí evidentně vyplatilo.
Foto: Shutterstock
Stala se již třetí a zároveň nejmladší premiérkou v historii Spojeného království po Margaret Thatcher a Therese May. Všechny dosavadní britské premiérky byly členkami Konzervativní strany, což zmínila Theresa May při slyšení nově vybrané premiérky v britské Poslanecké sněmovně tento týden. Bývalá premiérka svým komentářem popíchla Labouristickou stranu, která nebyla schopna najít žádnou lídryni a v posledních letech ani lídra odjinud než ze severního Londýna. Konzervativci se chtějí prezentovat jako progresivnější strana, byť Truss i v rámci kampaně kritizovala takzvané kulturní války.
Diverzita jen pro vybrané
Složení jejího kabinetu je zatím v historii Británie etnicky nejrozmanitější. Je to poprvé, co většinu nejdůležitějších pozic ve vládě neobsadili bílí muži. Jak ale někteří kritici zmiňují, rozmanitost se dostatečně nepropsala například do vzdělávacího zázemí, které je v Británii – v zemi bohaté na drahé soukromé školy – častým tématem. Více než dvě třetiny členů jejího kabinetu studovaly na školách, kde se platí školné, a 38 % (včetně samotné premiérky) absolvovalo Oxbridge.
A zatímco různorodost původu a pohlaví je vysoká a Truss například jmenovala první místopředsedkyni vlády v historii Spojeného království (Thérèse Coffey), různorodost pohledů je velmi nízká. Pro Truss je totiž loajalita stranické linii a ideologii nejdůležitější a nesouladným pohledům se ve své vládě evidentně snaží vyhnout.
Samotný fakt, že je žena, rozhodně neznamená, že by její politiky měly být pro ženy pozitivní, a neměli bychom očekávat, že se z Truss stane feministická ikona. Podle americké profesorky Laury Beers se Liz Truss vnímá jako „Destiny’s Child Feminist“ a její pojetí feminismu je založeno na nezávislosti žen a svobodě naplnit vlastní potenciál. Toto pojetí ladí s jejím libertariánským přesvědčením, ale ignoruje důležité rysy současného feminismu jako například ochranu před systematickými překážkami, kterým ženy v naší společnosti nepochybně čelí.
Bez sklonů k feminismu
Zohlednění specifických dopadů politik na ženy tak během její vlády nejspíš nepřijde. Naopak je pravděpodobné, že ekonomický plán zaměřený na daňové škrty a převážně ignorující sociální balíčky, se kterým Truss na pozici lídryně Konzervativní strany, a tedy i premiérky kandidovala, disproporčně negativně ovlivní především ženy, které jsou již tak častěji ohrožené chudobou.
Ani genderová rovnost se zatím nezdá být její téma. Truss se (ne)překvapivě nevyjádřila k pseudokauze s tancováním finské premiérky Sanny Marin na večírku, které mnoho (nejen) ženských političek vyslovilo podporu. Veřejně nepromluvila ani k rozsudku Nejvyššího soudu Spojených států amerických, který zrušil federální právo na potrat. Zároveň během jejího působení na britském ministerstvu zahraničních věcí zmizel z mezinárodního Prohlášení o svobodě náboženského vyznání nebo přesvědčení a genderové rovnosti závazek týkající se reprodukčních práv žen, údajně kvůli „nejasné formulaci“.
Je tak velmi nepravděpodobné, že by její vládnutí mělo mít větší pozitivní význam pro ženy. Kladný vliv by tak mohl mít alespoň samotný fakt, že je další ženou, která vede britskou vládu, a nová generace dívek tak bude vyrůstat s viditelným důkazem, že jednou se premiérkou mohou stát i ony. Koneckonců to samé platilo pro malou Liz Truss, která vyrůstala za vlády Margaret Thatcher, do které se teď (nepřiznaně) během kampaně podle řady komentátorů částečně stylizovala.
Když je nejhůř, dáme tam ženu
Nová britská premiérka se k moci dostává v opravdu turbulentní době s válkou na Ukrajině i nastupující ekonomickou a energetickou krizí. Je tak po svých předchůdkyních Thatcher a May zároveň další Britkou, která se k moci dostává v opravdu problematických časech, a dalo by se tak spekulovat, zda jen nepotvrzuje existenci tzv. efektu skleněného útesu, kdy se ženy dostávají do vedoucích pozic především v době krize.
Hloubku současné krize jen dále umocňuje včerejší úmrtí nejdéle vládnoucí britské královny Alžběty II., která představovala britský symbol stability a kontinuity a která Liz Truss ještě stihla jmenovat do funkce premiérky. Na její novou vládu už nyní ale bude dohlížet nový král, a britskou společnost tak v rámci jednoho týdne potkaly hned dvě velké politické změny. Ve svém projevu k novinářům na londýnské Downing Street 10 Liz Truss prohlásila, že je odhodlána dodat výsledky. Jen čas ukáže, jak pozitivní tyto výsledky budou.
