A ženy pořád chodí pro vodu…

Kateřina Powell

Studovala mezinárodní vztahy na univerzitě v Čechách a v Indii. Má více než třináct let zkušeností s projekty zaměřenými na humanitární pomoc a snižování rizika katastrof v různých afrických, blízkovýchodních i evropských zemích. Od roku 2017 spolupracuje s organizací CARE Česká republika, kde má jako programová manažerka na starosti portfolio projektů implementovaných v Etiopii.

Nemůžeme ale říct, že klimatické změny na muže nedopadají.

To ani neříkáme. Klimatická změna zasahuje samozřejmě celé komunity. Jde o to, že ženy jsou tím postižené o dost víc. Existuje výzkum, podle kterého nedostatkem potravy trpí o 84,2 milionu více žen a dívek než mužů a chlapců. Z velké části je to v důsledku změny klimatu. Hrají v tom roli i různé sociokulturní normy. V některých regionech se žena nají poslední z rodiny, takže pokud není dostatek jídla, nezbude na ni. Ale těch příkladů je spousta.

Care má projekty po celém světě, ale vy sama teď působíte hlavně v Etiopii, je to tak?

Teď mám na starosti tři projekty v Etiopii. Předtím jsem pracovala na projektech v Ugandě, Sýrii, Iráku, Nigeru a v rámci migrační krize také po Evropě. Dříve jsem řešila i Kambodžu, Jižní Súdán, Nepál. Žila jsem nějakou dobu v Africe, třeba v Keni, v Nigeru, v Čadu.

Jak vaše práce vypadá?

Mám malé dítě, takže teď víceméně řídím projekty z Česka. Máme na místě tým, který provádí přímou implementaci, a já tam jezdím na monitoring.

Co tam zrovna probíhá za projekty?

Naše projekty v Etiopii jsou humanitární a mají i dlouhodobý dopad. Máme projekty, které probíhají už pátým šestým rokem. Dva z nich jsou zaměřené na vodu, sanitaci a hygienu – jeden v regionu Oromia v oblasti East Hararghe a letos začínáme podobný projekt v regionu Amhara, kde není dobrá bezpečnostní situace, je to stát, kde probíhá aktivní konflikt. Pracujeme na zvýšení dostupnosti vody pro místní komunity, a to tak, že opravujeme existující vodní systémy. Představte si ruční pumpy, ale i velké motorizované systémy, které zásobují vodou velké oblasti. Tyto systémy čerpají vodu z hloubky za pomoci čerpadla poháněného generátorem. Odtud se voda trubkami rozvádí k pumpám, kde si lidé sami nabírají vodu. My ty vodní systémy renovujeme. V Amhaře díky našemu projektu dostane vodu asi 41 tisíc lidí a v East Hararghe 35 tisíc.

Takže jde o existující systémy, které přestaly fungovat?

Problém je, že systémy poháněné generátory se často rozbijí a jsou mimo provoz. A také jsou pro místní komunity drahé, protože žerou hodně benzinu. Součástky na opravu jsou nedostupné nebo drahé, navíc to vůbec není ekologické řešení, takže generátory nahrazujeme solárním systémem. Je udržitelnější, spolehlivější a údržba je jednoduchá. Školíme místní lidi, kteří ho hlídají a opravují. Jsme tak schopni přivést vodu do velké oblasti. V Etiopii, kterou klimatická změna a sucho hodně postihly, je to hrozně důležité.

Pak máme projekt zaměřený na snižování dopadů katastrof, je to v oblasti Borana, která téměř sousedí s Keňou. Školíme komunity a místní samosprávy, aby si dokázaly připravit scénáře pro krizové situace, jako je třeba sucho, a aby se místní komunity byly schopny lépe adaptovat na změny klimatu. Zároveň zavádíme systém včasného varování, aby místní věděli, kdy třeba přijdou deště. V Etiopii je tradiční šamanský systém, my nabízíme profesionální meteorology a dáváme je dohromady s místními předpovídači. Aby se lidé mohli připravit na deště, včas zasít, včas sklidit, udělat opatření pro zadržování vody v krajině.

Spojení tradičního předpovídání s přístupem vystudovaných meteorologů zřejmě posiluje důvěru místních, je to tak?

Ano. A mají opravdu velké procento úspěšnosti. Samotnou mě to překvapilo. Jsou tam tradiční systémy, které musíme respektovat. Podobné aktivity dělá etiopská vláda, ale předpovědi dešťů hlásí přes rádio. Jenomže komunity, ve kterých my pracujeme, jsou tak odlehlé, že tam není elektřina, nikdo tam rádio nemá. Zároveň děláme věci, jež místním lidem pomůžou okamžitě, obnovujeme třeba tradiční rybníky, aby se zvýšila kapacita přirozených vodních rezervoárů.

I ty v Etiopii dřív plnily svou funkci?

Ano. Během desetiletí se ale zanesly bahnem. Když je vyčistíme, rybník zadrží dostatek vody třeba na dva tři roky, a nejen na pár měsíců. Takové sucho jako v posledních letech tam nikdo nezažil. Komunity jsou pastevecké, je to jejich hlavní obživa. V důsledku dlouhotrvajícího sucha není v mnoha částech Borany dostatek vody ani krmiva pro dobytek. Mnoho kusů dobytka pomřelo a mnoho pastevců tak přišlo o živobytí. Proto pracujeme i na obnově pastvin a podporujeme produkci krmiva. Za pomoci místních čistíme půdu od náletových dřevin a osíváme půdu travními semeny. Políčka se pak uzavřou plotem z naskládaných větví tak, aby mohlo travní krmivo růst. Když se tráva sklidí, místní pak použijí její semena k dalšímu osevu. Pokud dostanou včas informace o tom, kdy přijdou deště, a zasejí, jsou schopni vyprodukovat více krmiva, část trávy dají dobytku hned, část nasuší na horší časy. Letos máme novinku, ze které mám velikou radost. Místní obyvatelé nám říkali, že by potřebovali diverzifikovat příjmy, protože není možné spolehnout se jen na pastevectví. A přišli s tím, že by chtěli chovat včely a prodávat med. Takže letos poskytneme domácnostem úly, včelstva a vyškolíme je ve včelaření a produkci medu a dalších produktů.

Hrají v projektech větší roli ženy?

Primárně se snažíme pomáhat domácnostem, kde je žena hlavou rodiny třeba proto, že manžel zemřel, a ona se tak stala hlavní živitelkou. Takové domácnosti patří k nejpotřebnějším. WASH aktivity ale děláme pro celé komunity. V některých částech Etiopie je teď kvůli špatné vodě epidemie cholery, takže to je potřeba stabilizovat.

Jaké postavení tam ženy mají?

Etiopie je kulturně velmi bohatá a různé komunity mají různé zvyklosti. Nechci zobecňovat, nicméně jde zároveň o společnost poměrně patriarchální s genderovými normami ve prospěch mužů, i když existují rozdíly mezi různými etniky. Etiopská ústava říká, že ženy mají právo vlastnit majetek, v mnohých oblastech se to ale nedodržuje. Ženy se typicky starají o domácnost a děti. Když je rodina hodně chudá, upřednostňuje se vzdělání pro syny. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že dceru brzo provdají.

CARE

Již 79 let pomáhá lidem ohroženým hladem, chudobou, konflikty a klimatickými změnami. Zaměřuje se především na ženy a dívky. Ohrožené komunity podporuje k samostatnosti. Poskytuje vzdělávací kurzy na téma výživy, péče o zdraví, hygieny, finanční gramotnosti a ekonomické soběstačnosti. V Česku CARE pomáhá digitalizovat mikro a malé podniky se zaměřením na ženy a vysídlené osoby z Ukrajiny prostřednictvím platformy Pro podnikavé. Tento rozhovor vznikl v rámci projektu KLIMATICKÁ ZMĚNA DISKRIMINUJE s podporou České rozvojové agentury.

Jde o to, že tak rodině ubude „hladový krk“?

Když má rodina hodně nízký příjem a není schopná uživit všechny své členy, je „early marriage“ jakési řešení. Rodiče doufají, že se dcera provdá do rodiny, kde se uživí líp.

V Etiopii je první žena na pozici hlavy státu. Je to něco, co hraje roli ve vnímání ženských rolí? Zajímá místní, že mají prezidentku?

Ženy v Etiopii jsou celkově podreprezentované. Nemají dost příležitostí být v rozhodovacích pozicích a ovlivňovat politiku. Je fajn, že má Etiopie prezidentku, ale není to samospásné. Jde o to, aby ženy byly víc zapojené i do místních samospráv, do těch nejmenších komunitních rozhodovacích systémů. Je klíčové, aby dostaly hlas. Jde o celosvětový problém, teď jsme na klimatické konferenci viděli, že politiku dělají z velké části muži, přitom se jedná i o alokaci financí na opatření, která pomůžou ženám.

Care začala se systémem vzájemných půjček pro komunity, které nemají přístup k bankovnímu systému. Už je implementují i další organizace. Projekt sdružuje drobné podnikatelky, aby si mohly vybudovat byznys. Má to super efekt, že mohou rozhodovat samy za sebe. Třeba se spojí skupina žen, které mají své políčko, a společně spoří. Z naspořených peněz si můžou brát půjčku s minimálním úrokem. I když nemají přístup k účtu v bance, protože jsou třeba negramotné, mohou rozhodovat o svých financích. Před pár lety jsem ve Rwandě viděla, že díky tomu získaly sebevědomí. Říkaly: „Dřív jsem neměla rozhodovací pravomoc, ale když jsem vybudovala byznys, pěstuju zeleninu a zaměstnávám i muže, mám mnohem větší hlas. Co řeknu, to má váhu.“

Spojení ekonomické a politické moci se často kritizuje, ale tady vidíme, že to může být i pozitivní věc, když dáte ekonomickou moc těm nejslabším.

Empowerment představuje silný faktor. Samozřejmě je potřeba, aby byly ženy zastoupené například v parlamentech, ale pro ty, které žijí támhle v Boraně v malé vesničce, kam nedosáhne elektřina, je důležité, aby měly možnost fungovat ve svojí komunitě.

Témata sociální a ekologické spravedlnosti jdou ruku v ruce s feminismem a emancipací. Jsou to v Africe také spojená témata?

Pokud se ptáte, jestli emancipace žen zlepší situaci celkově, tak podle mě určitě. Dám vám příklad z našeho projektu v Boraně, kde je živý konflikt mezi komunitami. Máme aktivitu, která podporuje zapojení žen do místních rad. Problém je, že v důsledku klimatických změn přijde do nějaké oblasti spousta vysídlených lidí, což vyhrotí konflikty o už tak nedostatečné zdroje. To se děje v Etiopii na spoustě míst a má to velký dopad na ženy. V Boraně podporujeme ženskou participaci v radách, je potřeba je zapojit, aby měly lepší přístup ke zdrojům a k rozhodování o tom, jak se s nimi bude nakládat.

Daří se to? Nenarážíte na odpor, když přijde blonďatá manažerka z Prahy vysvětlovat, jak mají získávat vodu ze studny?

Blonďatá manažerka z Prahy nic nevysvětluje. Máme v terénu lidi, kteří mluví místním jazykem, jsou to odborníci. Já řeším organizaci projektu, oni dělají ty konkrétní kroky. Naše týmy jsou vyškolené, dlouhodobě s komunitami spolupracují, není to tak, že by někdo přišel zvenčí a řekl: „Dobrý den, já vám to tady přicházím všechno změnit.“ Kvalitní a dlouhodobé vztahy, vzájemný respekt a otevřenost, to je důležité. Bavíme se spolu o tom, proč je výhodné ženy zapojovat, jak z toho budou těžit všichni.

Setkáváte se v Africe nebo v jiných částech světa s tím, že by někdo klimatickou změnu a její dopady bagatelizoval, jako jsme toho svědky u nás?

Osobně jsem se s tím nesetkala. Tedy neřeknou vám, že za to může klimatická změna, ale říkají, že vidí, jak v posledních letech míň prší nebo že když přijde déšť, je tak intenzivní, že se nevsakuje do půdy. Vnímají ty souvislosti. Globální Jih bohužel pociťuje klimatické změny ještě více než my. Zejména kvůli tomu, že hlavní způsob obživy tamních komunit představuje zemědělství nebo pastevectví, které na klimatu přímo závisí. Pro mnohé lidi to, jestli letos zaprší méně, znamená rozdíl mezi tím, jestli vůbec budou mít co jíst a jestli uživí rodinu.