přečtěte si novou knihu Chci se ti podívat do očí

Nechtěla jsem jen e-shop s povlečením, říká zakladatelka Marieli

Spolupráce s Marieli

Když v šestinedělí prožívala strasti spojené s hormony, narazila na díru na trhu. Začala šít povlečení a pak i peřiny ze 100% prachového husího peří. Se třemi dětmi a nulovou zkušeností z obchodu. Terezie Täubelová, zakladatelka firmy Marieli, přibližuje, jak se to všechno odehrálo a že u peřin nekončí.

Foto: Marieli

Jak se stane z mladé ženy, která má dobře našlápnuto k diplomatické dráze, podnikatelka s ložním prádlem?

No, našlápnuto… Na Ministerstvu zahraničních věcí jsem pracovala tři roky. Když to srovnám s diplomaty, kteří se kariéře věnují dvacet a víc let, byla to spíš jen epizoda. Naskytla se mi sice příležitost prohloubit si znalosti a vyjet do New Yorku studovat magistra na Kolumbijské univerzitě, což bylo naprosto boží, ale pro ten finální kariérní obrat se stalo rozhodující mateřství. V šestinedělí jsem trpěla na hormonální návaly a každou noc propotila jak pyžamo, tak povlečení. Začala jsem si všímat, že se ty stavy částečně mění podle toho, v jakém materiálu spím. A pustila jsem se do průzkumu. Nakupovala jsem různé vzorky textilu a pak testovala, jak se chovají.

Kdy se z toho stalo podnikání?

Během covidu a hlavně po dalších dvou dětech, když jsem se utvrdila v tom, že jsem objevila díru na trhu. Tenkrát jsem také náhle přišla o tatínka a úplně nečekaně dostala dědictví. Nejprve jsem ty peníze vůbec nechtěla, ale pak jsem si řekla, že je mohu využít a vytvořit něco hezkého, co třeba ostatním lidem přinese radost.

S vašimi začátky ovšem souvisí ještě jiný, sto let starý příběh.

Ano, pro mě dost intimní a stále živý příběh. Moje prababička Marie Líkařová vedla za první republiky úspěšný podnik s ložním prádlem. Její dcera, moje babička, která po ní měla podnik převzít, mi o ní často vyprávěla. Jak přistupovala k zákazníkům, o její pracovní morálce, jak byla odvážná, když sbalila dvě děti a s manželem se přestěhovala z vesnice do města, aby mohla podnikat. V roce 1945 šel dokonce dědeček studovat zahraniční obchod, aby mohli expandovat. Úspěšně se jim dařilo až do nešťastného roku 1948, kdy o všechno kvůli komunistům přišli. Je to křivda, kterou si v sobě neseme. Když jsem pak vymýšlela název značky a u babičky narazila na povlečení s monogramy, které dostala od své maminky do výbavy, vše se mi spojilo a řekla jsem si, že bych tímto způsobem mohla prababičce vzdát hold. Tak vznikla Marieli.

S podnikáním jste neměla žádnou zkušenost. Jak to šlo?

Žádný začátek není jednoduchý a ani teď to není o moc lepší. Já navíc vůbec nevěděla, co všechno mě čeká. Každý jednotlivý segment byl krokem do neznáma. Myslela jsem kupříkladu, že se objedu bez marketingu, když mám dobrý produkt. Netušila jsem nic o e-commerce, vedení skladu, e-shopu, účetnictví. První zásilky jsem rozvážela sama. Prožili jsme i personální krizi spojenou s toxickým člověkem. Zároveň to byla doba, kdy se celé dodavatelské řetězce trošku rozpadly, všechno se šíleně zdražilo a veškerá přeprava se prodloužila.

Úplně nejtěžší ovšem bylo a je skloubení rodiny a podnikání. To prožívám hodně. Chtěla bych dělat obojí na sto procent, ale nejde to. Myslím, že to řeší každý pečující rodič. Kdybych měla jen podnikání, jsem dnes daleko dál. Když ale řeším potřeby tří dětí, logopedii, fyzioterapii, nemoci, kroužky… Často jedu na důležitou pracovní schůzku a zároveň přemýšlím, co bude k večeři.

Přitom máte s Marieli větší plány. Chcete vytvořit komunitu.

Přesně tak. Aktuálně jednáme o prostorech pro vlastní showroom. Podařilo se nám najít krásné místo, tak uvidíme. Když jsem firmu zakládala, věděla jsem, že nechci mít jen e-shop s povlečením. Chtěla jsem, aby se kolem značky něco dělo – vybudovat komunitu a mluvit o tématech, která jsou našemu podnikání blízká. Také proto jsme se spojili s Katarínou Evansovou, výzkumnicí spánku a chronobiologie, která nám z odborného hlediska pomáhá vysvětlovat, jak na zdravý spánek. A jsme navázané třeba i na kolegyně, které dělají masáže miminek. Právě showroom by se měl stát setkávacím místem, kde budeme pořádat akce, workshopy i semináře tohoto typu s povolanými hosty a odborníky. Fyzické potkávání je fajn.

Zodpovědně přistupujete také k materiálům a zakládáte si na etické výrobě. Jak to hlídáte?

Nikdy jsem nechtěla jít s výrobou někam do Indie nebo Bangladéše, i když by to vyšlo levněji. Potřebovala jsem mít jistotu, že certifikáty jsou pravé, že pro mě pracují dospělí lidé za férovou mzdu. Zároveň jsem hledala čistě přírodní materiály, které jsou nejvhodnější pro tělesnou termoregulaci, pleť i lepší spánek. Takové jsem objevila až v textilce v Iz­raeli a v Portugalsku. Jedná se o rodinnou firmu osmé generace, která vyrábí látky ještě v původním komplexu a všichni jsou skvělí. Povlečení si pak šijeme částečně tady, částečně v textilce. Péřové výplně do peřin se ručně vyrábějí v malé české dílně. Nedávno jsme také začali šít zavinovačky pro miminka, které jsme vyvíjeli s porodní asistentkou a laktační poradkyní Terezou Lerch Davídkovou. Nyní jsme do sortimentu zařadili i denní šaty. Ty jsem si vysnila během mateřství. Jsou nejen krásné, ale i praktické, mají kapsy a hodí se i při kojení. Unosíte je jak na hřiště s dětmi, tak s podpatky na večer. Naše švadlena na každém kusu stráví osm hodin. Žádná rychlovýroba.

To se odráží i na ceně, která není nejnižší.

Jak se to vezme. Než jsem se do podnikání pustila, hledala jsem kvalitní povlečení i v kamenných obchodech. Když zohledním stejný typ bavlny, způsob tkaní a stejnou gramáž, jejich ceny se pohybovaly dvakrát i třikrát výš, a to bylo asi před šesti lety. Vysvětlení je vlastně jednoduché. Z dílny našeho výrobce pocházejí i produkty pro ty největší světové značky včetně Ralph Lauren, The White Company… Jenže než jeho zboží dojde do kamenného obchodu, je tam spoustu mezičlánků, které vše prodraží. Musíte platit nájem, prodavačky, marže. Kdybychom šli stejným směrem, cena by byla úplně jinde, to, co vyrobíme, jde ale napřímo k zákazníkovi. Za našimi výrobky a kvalitou si stojím.

Probudit se svěží

Před časem značka Marieli zahájila spolupráci s Katarínou Evansovou. Ta se věnuje výzkumu spánku a ve své praxi uplatňuje takzvanou chronoterapii. Jedná se o nefarmakologickou metodu, která na základě měření a preferencí jednotlivce pracuje s cirkadiánním rytmem a například i pomocí určení konkrétního typu chronotypu (sova, ranní ptáče, nevyhraněný) pomáhá lidem odhalit problém a nastavit správný denní i noční režim. Ten zahrnuje spánkovou hygienu, vhodné načasování spánku, ale i vstávání a další aspekty.

Cílem je dosáhnout klidného a vydatného spánku, který v životě ovlivňuje naprosto všechno. „Je to základní fyziologická potřeba, při níž se naše tělo regeneruje a mozek se čistí. Stačí si vzpomenout na případ, když jste se moc nevyspali. Člověk se nemůže soustředit, cokoliv si zapamatovat, je podrážděný, má tendenci pít víc kafe, kouřit a jíst, protože tělo potřebuje víc stimulace,“ shrnuje Katarína. Pokud se ráno budíte unavení, někde
je chyba.

V tu chvíli Katarína doporučuje zastavit a zamyslet se, jak vypadá váš denní režim. „Pro začátek je vhodné udělat si dvě hodiny před spaním večerní rutinu při tlumeném světle. Ideální je chodit spát přibližně ve stejný čas a snažit se to dodržovat každý den. Když totiž ulehnete jednou v jedenáct, pak v jednu, je vaše tělo zmatené a nedokáže se na spánek dostatečně připravit. Podobně je vhodné přistupovat i k dalším aspektům. Pokud se vám v hlavě honí myšlenky, úkoly, pomáhá sepsat si je, ať jste klidnější. Také zařazení pravidelného lehčího pohybu během dne pomůže udržovat správný rytmus,“ uzavírá.

Popup se zavře za 8s