Nepotřebuju mít ostré lokty, říká datová analytička Kristina Rochová. Co ji na práci fascinuje?
Každá větší firma generuje obrovské množství dat, s nimiž pracuje spousta lidí. To může vést ke slušnému chaosu. Úlohou Kristiny Rochové, datové analytičky z Continental Automotive, je tento svět čísel vyčistit. Co ji na datech tak fascinuje?
Dvanáct let v automobilovém průmyslu. Co vám na něm učarovalo?
S automobilovým průmyslem to příliš nesouvisí. Já se k tomu dostala trochu oklikou. Vystudovala jsem procesní inženýrství a chvilku se věnovala vědě v ústavu Akademie věd. Jenže jsem zjistila, že vědecká dráha pro mě není. Zároveň jsem za sebou měla studia ve Francii a chtěla jsem si udržet francouzštinu, takže jsem hledala uplatnění jako chemická inženýrka s francouzštinou – což asi neexistuje. V Continentalu ale zrovna inzerovali pozici inženýra kvality s francouzštinou, a tak jsem to zkusila. Klaplo to.
Jako datová analytička zřejmě zvládáte pracovat s jakýmikoliv daty, ale jako inženýrka zákaznické kvality asi musíte trochu rozumět tomu konkrétnímu odvětví.
To je pravda, musela jsem pochopit technickou stránku věci. Zpracovávala jsem například celý proces reklamace, kdy jsem předávala informace technikům, kteří to analyzovali po stránce funkcí, a pak to přednesla zákazníkovi, aby tomu rozuměl. V Conti jsou přísně nastavené cíle a kvalita je vždy „až na prvním místě“.
Je tam nějaký průnik s vaší současnou pozicí datové analytičky?
Když jsem vyhodnocovala kvalitu a řešila reklamace, dost často to obnášelo zpracování velkého množství dat a následnou analýzu, jestli jsou provedená opatření funkční. Nebo se objevila chyba na strojích a dohledávalo se, jakých kusů se to týká a kam a jakému zákazníkovi se posílaly. Všechna tato data jsou v databázích, díky tomu jsem se trochu seznámila s platformou Power BI a softwarem Business Intelligence. Hodně mě to nadchlo a zjistila jsem, že je to směr, kterým se chci ubírat.
Continental Automotive Czech Republic
Se svými devíti závody patří k největším českým zaměstnavatelům. Je součástí nadnárodního koncernu Continental. V ČR firma vyrábí interiérovou elektroniku, palivové dopravní jednotky či pláště pneumatik pro osobní i nákladní vozidla a autobusy.
Vedení vám vyšlo vstříc?
V Conti se tehdy otvírala pozice datového analytika a firma se nebránila přijmout někoho interního, kdo bude mít výhodu, že zná firemní a výrobní procesy, s tím, že se časem zdokonalí i v analýze. A tak jsem se začala učit teorii a práci s databázemi.
Co vás na datech baví?
Ono to vypadá složitě, ale ve výsledku se za daty vždy skrývá logika. Čísla jsou predikovatelná. Chovají se pořád stejně, mají řád, což mi vyhovuje. Na rozdíl od práce s lidmi, kteří jsou nepředvídatelní, mají své nálady a dost často nevíte, jak budou na vaše slova reagovat. Občas už jsem byla z jednání s lidmi unavená. S čísly se dohadovat nemusím.
Není to osamělá práce?
To zas ne, vždycky s někým pracujete. Zákazník s vámi mluví o tom, jaký by potřeboval report, probíráte s ním, jak to má vypadat procesně, aby se mu to líbilo. Vždy se jedná o nějaký projekt, který si od počátku řídím, má jasnou logiku a na konci je fungující a vizuálně atraktivní výstup.
S jakými daty konkrétně pracujete?
S celofiremními. Společnost má různá oddělení: například ve výrobě se pracuje s daty ze strojů, controlling řeší čísla, logistika dopravu, pak je tu účtárna. Každý má svá data, která pro svou práci potřebuje. Já jsem součástí oddělení Digital Factory, které si klade za cíl digitalizovat celou továrnu. To znamená, že pokud máte jeden typ dat, třeba kolik se vyrobilo kusů, máte je na jednom místě v jedné databázi a všichni, kdo mají přístup, vycházejí pouze z těchto čísel. Je to jakoby jedna pravda. Tím se nesmírně šetří čas. Z těch čísel se pak dají dělat i různé predikce, jak to bude vypadat, když se splní podmínky za měsíc, a tak podobně.
Kontroluje vaši práci někdo, aby byla jistota, že jsou výstupy v pořádku?
Samozřejmě. Každý report má svého klíčového uživatele, který řekne, jak ta data potřebuje upravit a zobrazit. Nevymýšlím to sama. Vytvořím řešení, po určitou dobu jedeme v tandemu a on vše sleduje. Pokud by se tam totiž objevil nějaký nesmysl, já to neuvidím, mně ta čísla podezřelá nepřijdou, ale jemu ano. Takže se to opraví. Na mechanismy se můžeme spolehnout, ale musíme mít i zadní vrátka, abychom odhalili případné chyby.
Uspěla jste v odvětví i oboru, v nichž typicky převažují muži. Jak se vám to podařilo?
Podle toho, co čtu a vidím i jinde, mají právě korporáty často výhodu, že se v nich genderové rozdíly smývají. U nás se management snaží své týmy cíleně edukovat v tom, že kolektivy mají být smíšené, je v nich rovnost nejen mezi pohlavími, ale třeba i regionální a národnostní. Nemohu tedy říct, že bych pocítila nějaký despekt, že jsem žena.
Na druhou stranu vnímám energie mužů a žen opravdu jako různé. Mnohokrát jsem se ocitla v situaci, kdy jsem byla jedinou ženou na meetingu, a to mužské prostředí a celkově jednání se liší. Trošku poměřování, křik, ostřejší výrazy. Bylo ale poznat, že si uvědomují ženskou přítomnost, a snažili se hroty svého chování obrousit. Já třeba nemám tak výrazný hlas, a ani bych nechtěla měnit své chování jen proto, abych zapadla do kolektivu. Záhy se kolegové naučili, že když mluvím, musí se ztišit, aby mě vůbec slyšeli. Začali mě brát, protože viděli, že argumenty i know-how mám, že jsme si rovni, jen já se s nimi nehodlám dohadovat jejich způsobem. Kvitovala jsem, že se dokázali přizpůsobit mému jemnějšímu stylu.
Kdo je Kristina Rochová
V průmyslovém prostředí společnosti Continental Automotive v Brandýse nad Labem působí na pozici datové analytičky. Aktuálně vede malý tým datových analytiků, který pracuje jak na lokálních, tak na centrálních projektech v rámci společnosti. Předtím zde zastávala pozici inženýrky zákaznické kvality pro francouzské zákazníky.
Liší se nějak ženský pohled na racionální svět dat?
To asi ne, pokud mozek rád pracuje s daty, je jedno, komu patří. Přidanou hodnotu žen vidím ale v tom, že svého klienta dokážou vyslechnout, vcítit se do něj, což mnohdy pomůže jak při zadávání, tak předávání a celkově při komunikaci. Lépe pochopí potřeby, nutně neprotlačují svůj názor na úkor druhého, snaží se spolupracovat. Samozřejmě ale nelze paušalizovat.
Myslíte si, že bude žen v technologických firmách přibývat?
Určitě, je to jasný trend. Třeba díky organizacím Czechitas a PyLadies, které se snaží edukovat ženy v programování a IT. I samotné firmy začínají vnímat, že když jsou ženy v týmu, posílí ho to. Nemusí mít vždy tak ostré lokty, ale jsou houževnaté, vytrvalé, pilné, pálí jim to stejně. V Conti jsem se setkala s mnoha ženami ve vedoucích pozicích, které jsou neuvěřitelně organizované, a to i s dětmi, a dokážou jednat efektivně a rychle. Doufám, že časem tato otázka nebude ani vyvstávat, že bude jedno, kdo vykonává konkrétní práci, zda žena, či muž.
Jakým směrem se nyní technologie v automobilovém průmyslu ubírají?
Všechno směřuje k autonomním autům a AI. Abyste jako řidička měla co nejmíň práce s řízením, aby vás vůz upozorňoval na všechny možné komplikace, aby byl interiér esteticky čistý. Cílem je dosáhnout pomyslné dokonalosti jak z pohledu bezpečnosti, tak pohodlí. Autonomní vozy by jednou mezi sebou mohly dokonce komunikovat a vyhodnocovat situaci na silnici, aniž by to řidiči věděli. Něco ve stylu: ty jedeš rychle, já tedy trochu zabrzdím. Tam je strom, tam je člověk. Takové technologie však mohou skrývat i nová nebezpečí, když za nás udělají chybný krok, například zabrzdí v nevhodný moment. Je potřeba vědět, že za vším stojí nějaký algoritmus, je to v podstatě pořád pouze nástroj. A záleží na člověku, zda mu svěří celkovou kontrolu, nebo jestli si nechá to poslední rozhodnutí pro sebe. Je to každopádně velká otázka do budoucna.
