„Žena by nám rozbila kolektiv.“ Bitevní pole jménem pohovor

O kariérním portálu LinkedIn koluje otřepaný vtip: „LinkedIn je jako seznamka naruby, ženy píší mužům, aby se jim ozvali.“ Tahle nepříliš vtipná legrace mi utkvěla v paměti, protože moje zkušenost tenhle vtip nepříjemným způsobem potvrzuje a ukazuje, jak moc živý je předsudek, že ženy IT nedělají. Často mi totiž chodí různé automatické nabídky, se kterými si nikdo nedal ani špetku práce. Začínají oslovením „Dobrý den, Zuzano,“ ale v textu už je všude mužský rod, protože předpokládají, že adresátem bude vždycky muž.

Když už mi občas napíše živý člověk, stává se mi, že buď nevěří, že předkládaný životopis je můj, nebo ho naopak ani nečetl, protože pak dostávám starostlivé otázky, jestli něco umím, co jsem vystudovala a jestli mám praxi. Nakonec jsem usoudila, že to nemá cenu snášet, a mezi zaměstnáními promazávám svoje profily, aby nebudily zájem. Ze stejného důvodu tam mám úplně neutrální fotografii, protože někteří muži si sítě jako je LinkedIn pletou s Tinderem. 

Když už práci aktivně hledáte, je nutné se předem připravit na to, že pozvánek na pohovor dostanete o něco méně, než mužská část vašich kolegů se stejnými pracovními zkušenostmi. Mám pocit, že žena v IT je pro některé firmy pořád podezřelá. Ono se stačí podívat na statistiku: v Česku zhruba v 80 % malých a středních podniků nepracuje v IT oddělení ani jedna žena. Lepší je to u nadnárodních korporací, kde je ale v záplavě obecně napsaných nabídek těžké najít skutečně zajímavou pozici.

Společným jmenovatelem toho, proč to tak je, jsou podvědomé předsudky o menších schopnostech žen v IT. Tedy to, co jsem zmiňovala už v článku o imposter syndromu. Kromě toho mezi potenciálními zaměstnavateli stále kolují utkvělé názory, že „pokud zaměstnají mladou holku, brzy otěhotní a půjde na mateřskou“, případně „má děti ve škole, tak si bude jistě pořád vybírat volno“. Oblíbeným a pro IT typickým předsudkem je i „žena by nám rozbila kolektiv“. 

Když hýčkání není výhodou

Vaší velkou výhodou může být, pokud se na pohovor dostanete na osobní doporučení. To už ale vyžaduje existující základnu přátel a známých z oboru a taky být dost dobrá na to, aby byli ochotni vás doporučit. Pokud na osobní referenci zatím nedosáhnete, je dobré mít alespoň veřejné portfolio a dostupné zdrojové kódy některého osobního projektu. Vést si blog s články týkajícími se oboru. Nebo i jen někde veřejně vystoupit s přednáškou, o které je záznam, i kdyby to byla malá akce. Zkrátka cokoliv, co u někoho s podvědomým předsudkem vůči ženě v IT může převážit pomyslný jazýček vah.

Jakmile máte pozvánku na pohovor v kapse, začíná zábavná fáze příprav. Jak postupuji já? Nejdřív si co nejvíc zjišťuju o firmě. Co přesně dělá? Co bych nejspíš dělala já? Pracují tam už jiné ženy, nebo budu první? Jak se firma a její zástupci prezentují na sociálních sítích? I tady je totiž možné zjistit, že máte společné sociální okruhy nebo sdílené známé, a to vám dá možnost propojit se s budoucím zaměstnavatelem. Zároveň si můžete o firmě něco zjistit z nezávislého zdroje. 

Zdá se vám to přehnané? Není. Čím více informací budete mít k dispozici, tím lépe se rozhodnete, jestli je to opravdu práce pro vás. Zažila jsem, jaké to je, když si vás kolegové v práci “hýčkají” – a vím, že to není pro mě, protože oni vás vlastně k ničemu nepustí. 

Zažila jsem si také, jaké to je, když se vehementně tvrdí, že „každého posuzujeme podle schopností bez ohledu na pohlaví“. Můžete hádat jednou, jak se to projevovalo v praxi. Ano, každá moje chyba byla zveličená a každý úspěch adekvátně zmenšený oproti tomu, co se promíjelo nebo vychvalovalo mužským kolegům. Chci pracovat ve firmě, kde je to všem opravdu jedno. Kde mám hned pocit, že mě berou jako kolegyni, a ne jako nebezpečnou a nečitelnou entitu vstupující do chráněného prostoru.

Kluci už se na vás těší

Zátěžová zkouška je pak samotný pohovor, většinou vícekolový. Snažte se co nejvíce zjistit o tom, kdo by byli vaši kolegové a vedoucí. Nepodceňujte to, jak si s nimi padnete do noty. V IT máte totiž většinou luxus si vybírat, kam půjdete (a to i s těmi menšími možnostmi, než mají vaši mužští kolegové). Z mé zkušenosti navíc vyvstává, že nabídnuté lepší podmínky jsem nakonec dostala ve firmách, kde jsem se už na pohovoru cítila s budoucím nadřízeným dobře. Naopak společnosti, ze kterých jsem byla po pohovoru spíš znechucená, mi nabízely méně. 

Jak vypadají ty „špatné“ pohovory? Třeba tak, že pohovorující se snaží nepřímo zjistit, jak jste na tom s rodinou a dětmi. Nebo tak, že vás skoro nepustí ke slovu a popisují, co všechno dělají oni. Nedávno se mi stalo, že jsem si po jednom takovém pohovoru říkala, jestli není problém se mnou, že to přeci nemohlo být tak špatné. Pak jsem zjistila, že tam byla na pohovoru i moje známá z oboru a že má přesně stejnou zkušenost. 

Mezi potenciálně varovné signály patří i věty typu „kluci už se na vás těší“. V praxi hrozí, že se to překlopí do nepříjemného a pro vaši práci neužitečného hýčkaní jediné ženy v týmu. Hledat práci v IT jednoduše není jen záležitostí schopností a praxe. Je to i o hledání bezpečného přístavu.

Na závěr pár tipů pro ty, kteří lidi do IT nabírají. 

• Zvěte ženy na pohovory. Je nás málo, takže v nejhorším občas ztratíte hodinu času, v nejlepším objevíte talent. Je to jednodušší a rychlejší než přemýšlet, jestli náhodou za jejich nepozváním nestojí podvědomé předsudky.
• Snažte se projevovat tak, jako byste už měli pracovní vztah. Ano, chápu, nejvíc ukáže zkušební doba, ale pro budoucího zaměstnance je skvělé, když už na pohovoru tuší, s kým má tu čest.
• Respektujte a nesnažte se předjímat, že žena na pohovoru na IT pozici bude chtít jen „dělat administrativu“. Není hezké mít u pohovoru pocit, že vás protistrana má za hlupáka.
• Neřešte nesmyslné „argumenty“ o brzo těhotných nebo o rozbíjení kolektivu. Frantu může zítra srazit auto a Tomáš třeba půjde na rodičovskou místo ženy. A jestli vám žena rozbije kolektiv, měli byste se seriózně zamyslet nad tím, co jste to postavili za tým, když by vám ho jedna žena mohla poškodit.