Diverzita může nastartovat jakoukoliv firmu, říká tvůrkyně přelomové náborové appky

Se svým manželem se Barbora Langer pět let spíš míjela, a to přitom pracovali ve stejné firmě. Jenže ona v Holandsku, zatímco on v Praze. Později pak byla poslána do Berlína, on do Rakouska. Když už to vypadalo, že se oba na čas potkají v Německu, zavolali do Holandska pro změnu jeho.

„Uvědomili jsme si, že takhle to dál nechceme, už nám není dvacet. Dala jsem výpověď a vrátili jsme se do Prahy,“ popisuje třiatřicetiletá Barbora. Hledání nového zaměstnání však nešlo vůbec tak snadno, jak Barbora očekávala. Už v bývalé práci si nicméně na vlastní kůži zažila to, že soupeřit o pozici se stejně kvalifikovaným mužem byl většinou předem prohraný boj.

Genderovou diskriminaci Barbora zažila hned několikrát a věděla, že v tom není rozhodně sama. A přestože zpět v Česku není ani rok, zvládla spolu s Dimanou Mabhena vymyslet a rozjet platformu Genwork pro propojování firem se ženami, které chtějí změnit stávající práci.

Genwork necílí na juniorky bez praxe, zato má mezinárodní ambice a také vizi stát se mediátorem, který firmám umožní pochopit potřeby žen v plné šíři. O příběh Genwork od nápadu až po první klienty se s Heroine podělila jedna ze zakladatelek Barbora Langer.

Pracovala jsi několik let na západ od Česka. Můžeš porovnat přístup k rovnoprávnosti žen a mužů u nás a v zahraničí?

Rozdíl mezi západem a Českem určitě vnímám, byť i v zahraničí jsem narážela na překážku jakožto člověk z východu a žena v reproduktivním věku. Když je vám přes třicet, jste vdaná a soupeříte o pozici s bílým svobodným mužem, máte prohráno už před prvním pohovorem. Děje se to bohužel navzdory oddělením řešícím diverzitu a inkluzi. Závěrečné rozhodnutí je vždy na manažerovi, který, pokud není do problematiky diverzity zasvěcený, volí cestu nejmíň možných potíží. Od chlapa se očekává, že bude dravec, který si bude budovat kariéru a nebude odcházet domů dřív za rodinou, ani nebude mít mateřskou pauzu.

Jaká je tvá osobní zkušenost?

V předchozí firmě se mi stalo, že jsem dvakrát s neúspěchem žádala o povýšení, načež jsem se nepřímo dozvěděla, že roli hrál právě gender. Napřímo vám to samozřejmě nikdo neřekne. Pracovala jsem nicméně s manželem ve stejné firmě, osobní život nebyl anonymní, možná i proto bylo těžké se prosadit.

To byl důvod, proč jsi dala výpověď?

Šedá stránka korporátu je to, že jste jen „položka“, nemají kapacitu řešit osobní životy. Takže jsme docela dlouho museli žít s manželem na dálku. Po pěti letech jsme si řekli, že už chceme být spolu. Hledat práci v Německu bez němčiny není zrovna lehké, navíc byla pandemie, proto jsme se rozhodli vrátit do Česka.

Jak šlo hledání práce v Česku?

V Česku vnímám, že genderová nerovnost na vyšších pozicích je dokonce více či méně veřejně známá věc. Vůbec jsem nečekala, jak těžké bude najít práci. Bylo až zarážející, jak nepřátelské je inzertní prostředí a jak nepříjemné pocity celé hledání provázelo. Uvědomila jsem si, jak moc je o tématu diverzity potřeba mluvit. A tak jsme si s kamarádkou Dimanou řekly, že vytvoříme online platformu pro ženy.

Co vás spojilo dohromady?

Seznámily jsme se díky globální komunitě Future females. Obě jsme se přihlásily na pozici ambasadorky pro Česko a společně teď komunitu vedeme. Ze setkání s ženami nám začaly krystalizovat důležité momenty, sbíraly jsme informace, načež jsme se rozhodly založit náborovou aplikaci Genwork.

Jak platforma funguje?

Spolupracujeme jednak s firmami, které jsou otevřené pro zaměstnávání žen a mají s tématem diverzita a inkluze zkušenosti. Dále jsou to firmy, které o tom zatím nemluví, ale vnímáme, že tu potřebu tam mají a chceme jim pomoct. Díky menším změnám, spojeným s větší diverzitou a genderovou rovností, mohou navýšit performance celé firmy. Každá firma má u nás svůj profil, což pomáhá posílení jejich brandu. Popisujeme firemní kulturu, hodnoty a pracovní prostory, které doprovází vizualizace. Pomáháme firmám obsadit střední, vyšší i nejvyšší pozice. Právě ve vrcholovém managementu je třeba diverzitu posilovat nejvíc. Podle statistik není podíl žen na těchto pozicích ani čtvrtinový.

Nyní jsme ve fázi, kdy aplikaci představujeme firmám a tím získáváme pracovní pozice pro naši cílovou skupinu. Rády bychom docílily toho, že kandidátky se nesoustředí jen na konkrétní pozici, ale vybírají si i podle zaměstnavatele, jeho firemní kultury a hodnot. Strategicky cílíme na větší firmy a korporace, které mají desítky neobsazených pozic. Druhou cílovkou jsou ženy, které na platformu přijdou hledat práci. Portál je přímo napojen na komunitu kvalifikovaných a motivovaných žen hledajících změnu. Našim cílem je být mediátor a spojovat ženy a firmy, které o sobě vzájemně neví.

Můžeš být konkrétnější v bariérách, které ženy sdílely?

Začíná to už popisem pozic, který je psán často v mužském rodě. Copywriting, tedy práce se slovy je zásadní. Když píše nabídku ajťák, často se to nedá ani přečíst. Poptávka po talentech v IT segmentu se přitom za posledních 18 měsíců zvýšila o 35 % a je tam obrovský potenciál pro talentované ženy, které mají chuť a sílu získat uplatnění právě v IT. Samozřejmě to není jen IT oblast, které se nyní věnujeme, je tu mnoho dalších oblastí, kde je vysoká poptávka a talentovaní kandidáti se složitě hledají.

Takže pozice od klientů přepisujete?

Ano, nejsme odbornice na HR, ale vycházíme z pozice ženy, která si tu nabídku bude číst. Snažíme se to zkrátka napsat lidštinou a taky aby popis pozice nebyl šablonovitý, tedy aby tam nebyly benefity, které jsou dnes v podstatě automatické. Káva na pracovišti dnes nikoho neosloví, pro ženy jsou relevantní jiné benefity, třeba příspěvek na školku. Řadu věcí konzultujeme s profesionální personalistkou a do budoucna plánujeme navázat užší spolupráci s někým z HR.

Co se děje, když se na nějakou pozici žena přihlásí?

Aplikace byla spuštěna teprve letos v listopadu, takže procesy nejsou plně automatizované. Zatím reportujeme firmám vždy jednou týdně a posíláme jim souhrn CV. Časem plánujeme přímo prolink na kariérní stránky firem. Zatím však nemáme web připravený na to, abychom dokázaly trackovat to, že kandidátka přišla od nás.

Aplikaci pro zprostředkování práce jsme spustili teprve začátkem listopadu, byť web běží již od léta. Aktuálně to funguje tak, že s odeslaným CV dostáváme notifikaci ohledně projeveného zájmu a následně předáváme informace klientovi, která s kandidátkou pracuje dál po vlastní ose. Do budoucna budou procesy plně automatizované.

V čem je ještě západní trh práce rozvinutější?

Třeba v Německu běžně rozdělují full-time pozici na dvě part-timové. Legislativně je to otrava, zaměstnavatele to stojí víc peněz, ale je to zajímavý model. Třeba marketingový ředitel není nejlepší ve všech marketingových směrech. Když se pozice rozdělí na dva part-timy, je to efektivnější. Mnoho žen hledá pozice na částečný úvazek, ale v Česku je skoro nemožné takovou pozici získat.

Kde jste při vývoji platformy narazily?

Vývoj řešila projektově Dimana, protože má blíž k IT. Nemohly jsme investovat miliony, tak jsme vývoj řešili v Indii a spuštění se kvůli tomu posunulo o 3 a půl měsíce. Nakonec jsme našli na freelance webu někoho, kdo byl neřešitelný problém schopen vyřešit za dva týdny. Web jsme nakonec měnily pětkrát. Hodně nám v tom pomohla naše mentorka. Musely jsme řešit to, aby web nebyl diskriminační. Nikdo nemá vstup zakázán, nicméně vizuál je laděný pro ženy.

Zní to všechno jako dost práce, jak to stíháš se zaměstnáním na plný úvazek a řízením komunity?

V práci odvedu, co mám a potom se věnuju vlastním projektům. Pro Dimanu je Genwork hlavní činností. Věnuje se salesu a schůzkám během pracovní doby, já spíš nastupuju aktivně po práci, kdy řeším dlouhodobou marketingovou strategii. Pak máme momenty přes týden, kdy fungujeme společně. Celý život závodně běhám, takže jsem zvyklá na disciplínu. Mám ještě malou sportovní agenturu s manželem a aktivně se zapojuji do ženské biohackerské komunity. Tréninky i závody vždycky bolely, ale baví mě to.