Voda nás přijme i bez dokonalého těla. Plavkyně chtějí svými portréty podpořit i ostatní

Myšlenka na projekt vznikla přibližně před pěti lety, kdy Ivana Dostálová začala chodit plavat do pražského Podolí. Po několika návštěvách si začala všímat ostatních plavkyň. „Vejdete do šaten a vidíte ženy nejrůznějšího věku i tvarů postav, některé přicházejí o holi. Některé potkáváte každý den, v tu samou hodinu, plavání se stalo součástí jejich každodenního rituálu. Pravidelně sem chodí i paní zcela slepá. Vidíte zde zcela odkrytě vše fyzické, co se jinde skrývá. Některé si spolu povídají, vzniká tu zcela přirozeně ženská komunita v ryzí podobě, přirozená je zde i nahota,“ popisuje autorka své první pocity.

Ivanu Dostálovou tak napadlo zkusit celou atmosféru zachytit prostřednictvím portrétů a příběhů, ve kterých by ženy poodhalily svůj vztah k vodě, k plavání a ke svému tělu. „Říkala jsem si, že by to mohlo inspirovat další ženy, které plavat nechodí a možná by chtěly, ale třeba vnitřně řeší, že nemohou do bazénu kvůli postavě nebo jiným strachům. Chtěla jsem ukázat, že voda, plavání a bazén jsou tu pro všechny,“ vysvětluje fotografka.

Prostřednictvím letáčků oslovila k focení a rozhovorům plavkyně v Podolí. A byla překvapena, jak velký zájem nabídka vyvolala. „Fotily jsme přímo u bazénu i v ateliéru, tam pak ženy hovořily o tom, jak se cítí pod vodou. Psaly dopisy nebo jedním slovem zkoušely vyjádřit, co pro ně voda a plavání znamenají,“ popisuje fotografka. Neprobíhal žádný výběr respondentek, do projektu zapojila všechny ženy, které měly tu kuráž jít se svým příběhem a samy se sebou na veřejnost. „Máme v projektu dvě zkušené plavkyně-otužilkyně, kterým je sedmdesát a více let. O nich mi dal vědět jejich trenér, kterého projekt nadchl. Obecně muži-trenéři reagovali na projekt velmi pozitivně,“ vypráví Dostálová.

Vzniklo tak 30 příběhů, ve kterých je plavání prezentováno jinak než jako sport, závodění nebo místo, kde musíte mít do plavek dokonalé tělo. Plavkyně ve věku od 16 do 75 let mluvily o svobodě, potřebě sebepřijetí, překonávání studu, možnosti být samy sebou i o tom, že ve vodě nacházejí osobní prostor a někdy až meditační klid. Přesně to, co jim ve společnosti orientované na výkon, dokonalost a individualitu chybí. O tom, že voda funguje jako otevřená mateřská náruč, která každého přijme bez ohledu na tvar postavy, věk, zdraví, nemoc či handicap a ve které nikdy nikdo nezůstane sám. A také o tom, že chtějí podpořit i ostatní ženy a dodat jim odvahu k sebepřijetí.

Focení plavkyň přineslo autorce vedle mimořádných lidských setkání i hlubší vhled do fungování plavecké komunity. „Projekt určitě nepovažuji za uzavřenou kapitolu. Mám pozvání od několika otužilkyň, abych se přišla podívat, jak se plave venku ve Vltavě, tak myslím, že v zimě k bazénu ještě přibude i Vltava. Zároveň venku bude i větší šance se více přiblížit i mužům plavcům, takže se moc těším na pokračování focení a setkání s komunitou, která je mi lidsky velmi blízká,“ uzavírá autorka.

Výstava fotek probíhá v Praze na náplavce u Rašínova nábřeží (u Palackého mostu směrem k Mánesu) od 1. do 30. 10. 2023.