Maria Chylíková: Můj syn nechodil rok do školy. O nic nepřišel

Asi rok a půl po tom, co egyptské školy znovu otevřely, se mi narodil další syn a vraceli jsme se na tři roky do Česka. Starší syn tedy nastoupil na českou školu. Nejen, že mu žádné vědomosti nechyběly, ale dokonce přeskočil pátou třídu a šel ze čtvrté rovnou do šesté, protože měl při přezkoušení stejné znalosti jako čeští žáci na konci prvního stupně. Dodnes chybějící vzdělání ani žádný stres z toho, že rok nechodil do školy, nepociťuje. Naopak – vzpomíná na to jako na výbornou dobu, kdy si mohl celý den dělat, co ho bavilo. 

Jediné, co tehdy nahrazovalo výuku, bylo edukativní televizní vysílání. Pro každý předmět a ročník byl vyhrazen speciální čas, kdy se v průběhu roku vysvětlovalo učivo v anglickém a arabském jazyce. Jeho sledování ale nebylo povinné a nikdo nekontroloval, jestli se děti dívají. Můj syn neměl o vysílání zájem, takže jsme ho nevyužívali. Když se loni na jaře znovu zavřely školy, začala v Egyptě zase „televizní škola“ a pokračuje i během tohoto školního roku, protože většina egyptských dětí pořád nemá možnost studovat online. 

My jsme využili možnosti strávit po dlouhé době zimu v Česku, a tak jsme teď tady. K pandemii ale přistupujeme stejně jako tehdy v Egyptě. Mladší syn je teď ve třetí třídě – z egyptské školy mu chodí úkoly a odkazy na výuková videa, v rychlosti si každý den vše splní a po zbytek dne má volno. Televizi nemáme, tablet je vyhrazen na učení a mobil má pouze tlačítkový. A tak chodíme pravidelně ven a také máme hodně hraček, knížek a stavebnic.

Škola synovi nechybí – kdyby bylo po jeho, asi by se do ní ani nevracel. Kroužky nejsou v Egyptě běžné, školy končí kolem třetí hodiny odpoledne a ještě jsou úkoly na doma, potom jsou děti rády, že mohou běhat venku. 

Myslím si, že hodně problémů vidíme my dospělí, ale děti je vůbec nevnímají. Pro ně je každý den nový, neustále něco objevují. Učí se, i když si hrají. Momentálně se toho učí strašně moc, i když to třeba nejsou klasické školní znalosti. Učí se trpělivosti, samotě, toleranci. Vezměme si nás dospělé – většinu školních znalostí jsme stejně zapomněli. Co je pro život nejdůležitější, je schopnost přizpůsobit se podmínkám. To se ve školní lavici nenaučíte, naopak teď je pro to ta nejlepší příležitost. 

Maria Chylíková žije s rodinou v egyptské Hurghadě. Před tím, než se kvůli koronaviru vše uzavřelo, pracovala jako trenérka v delfináriu a delegátka cestovní kanceláře.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.