Pavla Koucká: Přijde mi nefér, že stát chce plnou platbu za ZUŠ, které běží jen na půl plynu. Napsala jsem ministrovi 

První pololetí se v tomto módu překulilo ve druhé. Organizátoři volnočasových aktivit našich dětí vracejí část peněz za minulý půlrok a ptají se jak v příštím. Navrhují slevy, posuny lekcí až do konce června. Stávající situace litují, těší se na děti a jakmile to bude možné, začnou se setkávat ve venkovním prostředí. Chápu a děkuji, také se těšíme. A pak přijde e-mail ze základní umělecké školy: suchá žádost o platbu za vzdělávání v příštím pololetí – v plné výši. Odepisuji s otázkou, zda neplánují slevu či vratku za minulé pololetí, však všichni víme, jak to vypadá: od 5. října, s velmi krátkou předvánoční přestávkou, platí zákaz osobní přítomnosti žáků v základních uměleckých školách a nic nenaznačuje, kdy by se to mohlo změnit. Dostávám další suchou odpověď: nejde to, ZUŠ jsou zařazené do státního vzdělávacího systému a jako takové podléhají vyhláškám a nařízením ministerstva školství, či vlády.

Obracím se tedy na kancelář ministerstva. Po pár dnech dostávám odpověď od paní ministerské radové. Odkazuje mě na § 8 odst. 1 vyhlášky č. 71/2005 Sb. o základním uměleckém vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. Výuka je distanční a úplata za vzdělávání se nevrací, i když žák nabídky nevyužije. Na příští pololetí platit nemusím, pokud písemně oznámím ukončení vzdělávání dítěte v ZUŠ.

Jde o pár stovek, svým způsobem maličkost, ale principiálně mi to vadí. Distanční výuka (v našem případě výtvarné výchovy a sborového zpěvu) není ani zdaleka adekvátní náhradou osobní přítomnosti žáka ve škole. Navíc je paradoxní, že soukromé organizace, které zajišťují volnočasové aktivity dětí, standardně vratky a slevy nabízejí, ač je jejich živobytí přímo závislé na platbách za žáky. Naproti tomu ZUŠ, jež na platbách za žáky přímo závislé nejsou, požadují úplatu v plné výši s odkazem na ministerstvo, instituci, jež je navíc za jejich uzavření spoluzodpovědná.

Většině českých rodin stát omezil finance. Řada rodičů nemůže vydělávat, protože musela zůstat s dětmi doma; řada rodičů nemůže vydělávat, protože musela uzavřít své provozovny. A teď máme platit za vzdělávání dětí, které ani uspokojivým způsobem neproběhlo, neprobíhá a probíhat nebude ještě kdoví jak dlouho. Přijde mi to neadekvátní a neférové.

A tak jsem napsala ministru Robertu Plagovi otevřený dopis, v němž jeho úřad žádám, aby příslušnou vyhlášku změnilo, aby do ní začlenilo vrácení peněz za výuku, jež se rozhodnutím vlády (či ministerstva) neuskutečnila, nebo proběhla v omezené podobě. Těším se na odpověď. Kdy asi tak přijde a jaká bude?

Pavla Koucká je psycholožka a autorka konceptu uvolněného rodičovství. Pracuje v azylovém domě pro matky s dětmi a ve své soukromé praxi. Provozuje stránky www.skupinyprorodice.cz.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.