Porodní asistentka Alžběta Samková a záchranář Vít Samek se střídají v psaní o situacích, kdy jde o zdraví a někdy i o život. Výhodou je, že v tomhle případě obvykle na konci obdržíte dítě.
Porodila řezem, císařem, sekcí. Řízli ji, uřízli ji, udělali jí císařáka. Zachránili jí a jejímu dítěti život, zachránili matce i dítěti kromě života i jeho kvalitu. Všechno se naplánovalo, většina plánů vyšla a z řezu se stal krásný porodní zážitek.
Kdyby bylo „něco“ jinak, k řezu nemuselo dojít. Porodila řezem a má porodní trauma, její dítě je oslabeno, poraněno, pozdě porozeno. Vztah dítěte a matky je kvůli mnohahodinové separaci narušený.
Takhle všelijak se může císařský řez zapsat do našich životů. I do mého se zapsal. I já jsem císařovnou. Můj syn se takto narodil. Jsem jednou z těch šťastných, protože na porod vzpomínám velmi ráda, stejně jako na první dny po porodu. I přesto, že náš porod nebyl takový, jak jsem si představovala. Stejně jako mnoho věcí už před ním. Ostatně toto je společné mnoha ženám, které mají ve svém osudu císařský řez.
V roce 2005, když jsem nastoupila do porodnice v Brandýse nad Labem, byl celorepublikový průměr císařských řezů cca 16 procent. Tamní staniční sestra mi jednou vyprávěla: „Byly doby, kdy pokud se udělal císař, pak se jelo na krajskou komisi vysvětlovat, proč k tomu došlo.“
Často na tenhle rozhovor vzpomínám a říkám si, že někteří porodníci by dnes nedělali nic jiného, než docházeli před komisi. Do deseti let přibylo 10 procentních bodů a v roce 2016 bylo hlášeno bezmála 27 procent dětí porozených císařským řezem.
Během patnácti let se tedy počet řezů zdvojnásobil. Říkávalo se, že je to „úplná epidemie“. Snad i díky tomu se tento trend údajně otočil a podle nejnovějších údajů České gynekologicko-porodnické společnosti v posledních třech letech počet řezů klesá. V roce 2018 se řezem narodilo 24 procent dětí.
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!