Kojte, ale nějak si poraďte. A ať to nikdo nevidí. Podpora matek je v ČR stále mizivá
Zatímco porody již pozornost české společnosti skrze dlouhodobý spor o jejich ideální podobu získaly, neméně zásadní kojení zůstává v jejich stínu. Situace je přitom tristní a úspěšně kojí stále méně žen. Anna Kárníková se u příležitosti Světového týdne kojení zamýšlí nad tím, zda můžeme naložit s tlakem klamavé reklamy, zažitých mýtů i zcela protichůdných přístupů zdravotnického personálu a laktačních poradkyň.
Většina nastávajících matek se během těhotenství nějakým způsobem připravuje na porod. Některá více, některá méně, většina ale má představu, jak by měl její porod (v ideálním případě) probíhat. Málokdo se ale už stihne připravit na to, co přijde potom a co může být v dnešní době možná nakonec ještě složitější výzva než vytlačit dítě ze svého těla na tento svět. Na kojení.
Zažila jsem to nedávno na vlastní kůži. Zatímco na porod jsem se systematicky připravovala, dále jsem nedohlédla a složitosti kolem kojení tak pro mě znamenaly ohromný šok. Žádná sluncem zalitá matka zírající s láskou na své klidně sající dítě se nekonala. Místo ní se dostavily rozpraskané a rozbolavělé bradavky, mléka málo nebo moc, zcela nové a strašné typy bolesti na orgánu, který zatím sloužil výhradně slasti. Frustrace ze zuřivě šermujícího nebo na prsu vytuhávajícího děcka, do toho zcela protichůdné rady a zmatek v hlavě.
