Na operační sál mě jako matku moc nepouštěli, říká přední česká chiruržka o těžkém návratu do práce

Operace břišní kýly a rekonstrukce břišní stěny – to jsou hlavní profesní zájmy Barbory East, která působí ve Fakultní nemocnici Motol v Praze. Vypracovala se na mezinárodně respektovanou odbornici, kromě běžné práce chiruržky se také věnuje vědě a výzkumu a je i matkou dvou synů. A nebojí se mluvit o tom, že poměry v českém zdravotnictví jsou k ženám extrémně nevstřícné. „Už při nástupu jsem viděla rozdíly mezi muži a ženami. Nastupovali jsme tři – dva kluci a já. Zatímco pánové dostali plný úvazek, já dostala poloviční – přičemž práce jsem odváděla stejně jako na plný, jen těch peněz bylo mnohem méně. Navíc jsem jako jediná dostala podmínku, že musím napřed dokončit postgraduální studium, aby mě pustili k atestaci. Moji spolužáci žádnou takovou podmínku neměli.“

Po porodu prvního syna se chtěla – a z finančních důvodů i potřebovala – vrátit do práce co nejdřív. Ani to ale nebylo jednoduché. „Měli jsme strašně moc práce a málo lidí, všichni jsme žili v chronickém stresu. A nikdo nechápal, že potřebuju pravidelnost směn, abych si mohla domluvit chůvu. Že mi nemůžou změnit rozvrh práce ze dne na den. Navíc jsem ještě pořád jako neatestovaná lékařka pracovala skoro zadarmo, takže řešením pro nás nebylo ani to, že by svou práci omezil můj manžel, protože bychom finančně nevyšli.“