Mezi školou a praxí přicházíme o talentované umělkyně, říká děkanka FAMU Andrea Slováková

Proslov naší čerstvé absolventky Darii Kashcheevy a autorky výjimečného filmu Electra na slavnostním večeru Českých lvů ve skutečnosti poukázal na dva fenomény, které jsou v české audiovizi problematické: jedním je pozice a zastoupení žen v jednotlivých profesích, druhým jsou pak podmínky pro pečující osoby (ať jsou jimi ženy, nebo muži, v různých kombinacích sezdané, či nesezdané páry, či ať se jedná o pečující roli o dítě, anebo znevýhodněnou či nemocnou osobu). O podmínkách a nedostatečné podpoře pečujících osob v audiovizuálním průmyslu již pojednal komentář Kamily Zlatuškové. Zaměřím se na ten první aspekt: ženy-filmařky. Jeví se totiž, že mezi školou a praxí se „ztrácejí“ desítky talentovaných umělkyň.

Prvním problémem je, že žádná z institucí v kinematografii systematicky nesbírá data o ženách působících ve všech profesích, včetně kameramanek, zvukařek či střihaček. Data týkající se výroby filmů podpořených Státním fondem kinematografie (který podpoří výraznou většinu tuzemských filmů distribuovaných v kinech) však naštěstí fond sbírá, a to pro režii, scenáristiku a produkci. Z jejich vývoje lze rovněž říct, že se jedná o dlouhodobý trend. Můžeme je srovnat s procenty studentek na odpovídajících katedrách na FAMU (jakkoliv by výzkum k uvedeným otázkám potřeboval rigoróznější sběr a metodologicky přesnější přístup) – vnímejme tato čísla jako ilustrativní, nikoliv jako výstup výzkumu.