Tři princezny nepředstavují revoluci, i tak to schytávají od ublížených diváků

Katastrofou samozřejmě nebude nic jiného než trochu hůře trávená sváteční večeře v útrobách těch, kteří si nechají hýbnout žlučí. Snad to porce cukrovíčka a následný katolický Anděl Páně 2 a antikomunistické Pelíšky spraví. Zdá se ale, že veřejnoprávní televize dospěla do podobného stadia jako studio Disney – staré klasické pohádky jsou víceméně vypotřebované a nové schytávají bídu za to, že jsou moc progresivně uvědomělé, což znamená zhruba to, že princezny už nečekají na záchranu a mají vlastní rozum. Vzhledem k tomu, že není možné od ČT čekat live action verzi Maxipsa Fíka nebo Křemílka a Vochomůrky, jako se to Disneymu relativně daří třeba s Knihou džunglí, Kráskou a zvířetem nebo Lvím králem, vypadá to, že jsme odsouzeni k pokusům o modernizaci pohádkových schémat v té podobě, jakou nabízejí právě třeba Tři princezny.

Zde tři sestry, vědecky zapálená Sofie, akčně založená lvice Leona a nahlouplá fiflenka Flóra, vyrazí na námluvy s princem z vedlejšího království, které jinak hrozí vyhlášením války o minerální bohatství zvané zářivec. Není to metafora smolince, jehož radioaktivita zabila Marii Curie-Skłodowskou, ale spíše vibrania z Wakandy nebo nějakého revitalizujícího kamene věčného mládí. Jím se dopuje emo Marge Simpsonová z pekla alias Mortana alias Klára Melíšková, jež se v posledním stadiu proměňuje v Immortana Joea z Šíleného Maxe nebo Demi Moore v Substanci.

S mušketýrským heslem „Všichni za jednu, jedna za všechny“ se děvčata vrhají do víru čehosi, co mohla být akce, ale vlastně moc není. Na moderní dynamickou pohádku se Tři princezny docela vlečou, i když mají jen něco málo přes 90 minut. Navíc není jasné, jestli je vyprávění pojaté ironicky, racionálně, nebo mysticky a pohansky (objevují se tu opět Slunečník a Měsíčník, jen Větrník chybí). Sofie je sice všímavá a dovede opravovat princovy chyby v rovnicích na tabuli, ale nakonec spolu s jejich pomocí seštelují létající postroj, který ve skutečnosti nikdy nefungoval a patří do dějin pseudovědy. Leona se sice nebojí žádného souboje, ale ten se strážemi na Mortanině hradu je víceméně zbytečný, zatímco duel se Slunečníkem má poněkud trapnou choreografii. Víc se Leona už neprojeví. Flóra potom naplňuje stereotyp naivní krasotinky, aby ho potom vlastně nijak neprolomila. Hledáte účelnost a vývoj, ale ty nepřicházejí. Všechny tři princezny se navíc snadno heterosexuálně spárují (schválně, jestli je těžké uhádnout s kým), párkrát si nesmyslně zakřičí své heslo a pohádky je konec. Má to být komedie, girl power story i trochu horor, ale ani jedno nenaplňuje dost intenzivně, spíš jen tak podivně přepíná mezi náladami.