Jasmínu Houdek ve 14 letech zneužil rodinný přítel. Teď vrací úder a vůbec naposledy vypráví svůj příběh

Jasmína vrací úder je šestadvacetiminutový dokumentární film režisérky Eriky Hníkové (Ženy pro měny, Nesvatbov, Každá minuta života, série Záchodky), který natočila pro Českou televizi v rámci série Fenomény dneška. Sleduje cestu Jasmíny Houdek od chudého dětství a dospívání na holešovském sídlišti skrze řadu traumat a překážek až k její současnému pracovnímu a veřejnému angažmá v oblasti moderní sebeobrany a s ní související osvěty.

Moje Heroine roku 2021 Jasmína Houdek spolu s manželem Pavlem vede školu moderní sebeobrany. Ta není založená na konkrétních chvatech nebo budování specifické fyzické kondice, ale především učí své studenty věřit vlastnímu tělu a úsudku, vnímat okolí a ubránit se případné agresi ještě dřív, než dojde k fyzickému útoku. Škola vede k tomu, abychom si byli vědomí vlastní síly a hodnoty a dokázali si jasně říci, co nám vadí a co pro nás už není přípustné.

Vyprávím svůj příběh, ale naposled

Při psaní o tomto filmu se lze těžko vyhnout shrnutí životního příběhu, který Jasmína Houdek podle vlastních slov vyprávěla vícekrát, než by jí bylo milé. Vyrůstala bez vlastního otce, s matkou, která musela většinu času trávit v práci, v prostředí, které nenabízelo mnoho příležitostí. Ve čtrnácti letech byla jedné noci u rodinného přítele, u kterého pobývala opakovaně a který se k ní choval jako člověk, kterému lze důvěřovat. V noci ji však znásilnil.

Neměla pocit, že se může svěřit, natož bránit. V době útoku byli sami a muž byl v místě oblíbený. Prožité trauma si proto nechala pro sebe a následujících několik let je vytěsňovala a zaháněla pomocí drog. Vypadla ze školní docházky. Nakonec se ale odrazila ode dna. Začala opět chodit do školy, dodělala si maturitu. To vše ve městě, kde kvůli dočasnému užívání drog musela na každém kroku narážet na svou takzvaně špatnou pověst.

Později se přestěhovala do Prahy, kde našla podporu například v organizaci ProFem a od psychoterapeutky Mgr. Jany Hrazdilové. Navštěvovala Akademii výtvarných umění a začala se věnovat moderní sebeobraně. Svůj příběh vyprávěla již několikrát, kromě rozhovorů pro různá média například v loňské publikaci Renaty Kalenské Zamrzlé duše (2024).

Po projekci filmu v Biu Oko 11. března 2025 připustila, že po práci na filmu si musela dát volno. A že už nechce svůj příběh vyprávět, ale mluvit o současnosti a sebeobraně. Při natáčení se musela vracet do nejtěžších momentů svého života. Médiím nyní posílá jasný vzkaz: už po mně nechtějte, abych vyprávěla svůj příběh. Rozhovorů na toto téma bylo dost. Přečtěte si kapitolu v Zamrzlých duších. Pusťte si film.

Skromné podmínky

Režisérka filmu Erika Hníková vzpomíná, že Jasmínu Houdek oslovila poté, co s ní četla rozhovor v Deníku N. Rozhovor na ni totiž zapůsobil tím, že Houdek v něm vystoupila jako někdo, komu se podařilo vlastní traumatickou zkušenost převést v „pozitivní energii, a to tím, že učí ženy, jak nebýt lehkou kořistí pro nějakého násilníka nebo manipulátora“.

Vzhledem k tomu, že pro film byly vyhrazeny jen čtyři natáčecí dny, byla nutná pečlivá příprava. Režisérka s Jasmínou Houdek tak předem podrobně konzultovala, co do filmu zařadit a jak jej strukturovat. Bohužel ani času ve střižně nebylo mnoho, jen sedm dní, což jsou podmínky, které Česká televize může podobným projektům standardně nabídnout, říká Hníková. Na filmu to ale patrné není.

Sebevědomí jako základ sebeobrany

Film nabízí jednu z cest, jak se násilí podobné tomu, co přožila Jasmína, bránit. Pojetí sebeobrany, které prosazují manželé Houdkovi a které vidíme také ve filmu Eriky Hníkové, je poměrně široké. A není přehnané přisoudit mu terapeutický rozměr. Základním předpokladem je uvědomění si vlastních hranic, hodnoty a vnitřní síly. Základní princip výuky zní, že ubránit se dokáže každý, nemusíte se naučit složité postupy nebo udělat deset shybů. Pokud víte, jak na to, zjistíte, že všechny potřebné nástroje máte vždy při sobě.

Tento přístup je osvobozující. Odvádí důraz od fyzické kondice, nebo dokonce zkušenosti s bojovými sporty, a klade jej do značné míry na to, co má konfrontaci předcházet. Učí, jak je potřeba vnímat okolí, vysílat signály, že jsme duchapřítomní a připraveni se bránit. Agresoři totiž vyhledávají ty nejzranitelnější, kteří nejenže se nebudou bránit, ale nejlépe ani křičet nebo o incidentu následně mluvit.

Film můžete od 27. března sledovat na iVysílání České televize. Jasmína Houdek během vystoupení v Oku uvedla, že by velmi ráda pracovala na dokumentárním či osvětovém seriálu věnovaném sebeobraně. Snad se v dohledné době podaří na takový projekt sehnat odpovídající prostředky.