Seriál Euphoria. Stoprocentní emoce ve světě plném úzkostí

V osmidílném americkém seriálu Euphoria (HBO) se všechno třpytí a blýská. Pod fasádou dokonalosti se ale neskrývá žádná mladistvá bezstarostnost, ani naivita. Seriál o teenagerech, na který se může koukat de facto každý, odkrývá problémy dnešních dospívajících a ukazuje jejich svět jako emocionálně vyčerpávající badtrip, ve kterém je některé problémy prostě jednodušší řešit Xanaxem a antidepresivy. Jsou totiž vždycky na dosah.

Nesnesitelná lehkost vytěsňování

Hlavní hrdinka seriálu Rue bydlí na typickém americkém předměstí. Jak sama říká v úvodní pasáži, když uštěpačně rekapituluje svůj dosavadní život od chvíle, kdy ji matka porodila jedenáctého září: „A pak, bez varování, dětství střední třídy“. Rue se od začátku stává vypravěčkou a krom svého nám shrne i příběhy všech ostatních.

Zrychlený, místy komický a místy cynický způsob narace, korespondující s lakonickým tweetováním nebo nahráváním instastories, vytváří hlavní dramaturgický rámec seriálu. Skrz něj se dostáváme ke každé z dalších postav, včetně nově příchozí hrdinky Jules. Třpytková, barevná a flitrová holka z města se ihned stane katalyzátorem děje a od chvíle, kdy si k sobě na konci prvního dílu najdou s Rue cestu, sledujeme v podstatě klasický milostný příběh. Jen v trochu vychýlených kulisách.

Obě dívky se do sebe svým způsobem zamilují. Jules je odzbrojující, veselá, spontánní, ale i sebedestruktivní a temná. Jako padlý anděl, který nezná míru, se vrhá do dalších a dalších ohrožujících sexuálních eskapád. Že nejsou jen fyzicky bolestivé, je někdy až moc zřejmé, vzrušení z nepoznaných dobrodružství ale stejně vždycky zvítězí.

Oproti tomu úzkostmi trpící Rue hledá vytoužený klid a možnost se v klidu nadechnout. Po smrti otce zůstává s matkou a mladší sestrou a za sebou má předávkování. K drogám ji dovedla doba, kdy se koukávala s nemocným tátou na televizi a pečovala o něj. Xanax měl prostě na nočním stolku. Její čtyřdenní koma má za následek koloběh rodinných zklamání, nedůvěry, odcizení a lží. O sobě, o okolí, o životě, odvykačce i o budoucnosti. V rodině Rue není nic stabilní, ostatní na tom ale nejsou o moc líp.

O rodičích a dětech 2k19

Hlavní skupina postav je kromě Rue a Jules tvořená toxickou dvojicí Nate a Maddy, inteligentní a cynickou „dominou“ Kate, sestrami Cassie a Lexi a vycepovaným americkým fotbalistou McKayem. I když je seriálová narace ve své podstatě chronologická a plynulá, je každému z hrdinek a hrdinů v seriálu věnovaný jeden díl. Nudné medailonky ale nečekejte. Spíš ponor do celého spektra patologií a větších nebo menších rodinných tragédií.

Táta Cassie a Lexi skončil na heráku, protože si po autonehodě zvykl na prášky. Mámě tak zbyla jen její dokonalá a obletovaná Cassie a alkohol. (Postava Cassiiny sympatické sestry Lexi, nejpříčetnější holky v seriálu, zůstává na okraji a dá se čekat, že víc o ní řekne druhá série.) „Cassiin život nebyl perfektní, ale Cassie byla.“ Krásná, usměvavá, submisivní holka, za kterou se od čtrnácti otáčejí uslintaní strejdové i spolužáci ze školy a která s důvěřivým pohledem (balancujícím na hraně záměrné naivity a perverzního lolitkovství) nakonec vždycky udělá to, co se po ní chce. Protože touží po jediném: aby ji všichni, tak jako kdysi její táta, měli rádi.

Nateův otec je agresor a sexuální predátor, jehož neschopnost vyrovnat se se svou sexuální orientací (a to čistě z kulturně-předsudečných důvodů) poznamená jeho syna natolik, až ho sám přestane mít rád. Není se čemu divit, psychopatický Nate působí přesně jako ten typ člověka, který vás zabije jen proto, že se mu z nějakého důvodu nelíbíte. Koneckonců: přesně to se v Euphorii málem stane.

Maddy, dcera latino přistěhovalců, při sledování manikérní práce své matky rychle přijde na to, že bez ohledu na to, co jí okolí tvrdí o pracovitosti a píli, jí fyzická krása může zajistit stoupání ve společenském žebříčku. „Pochopila, na které straně je to lepší,“ říká lakonicky Rue, zatímco sledujeme středostavovské paničky, kterým Maddyina matka a její migranstké kolegyně pucují nehty u nohou. Jejich patologický vztah s Natem působí jako parodie přesně do té chvíle, než vám dojde, že přesně takhle dynamika oběti a pachatele běžně funguje.

McKay je citlivý kluk, jehož emocionální disbalanc způsobila tvrdá výchova jeho otce. Žádný cukr, jenom bič. Americký fotbalista, kterému pro jeho inteligenci brzy dojde, že na žádnou velkou kariéru to u něj nevypadá, si vztahovou empatii pochopitelně začne vykládat jako slabost. V prostředí nabušených hráčů, ztělesňujících to nejklasičtější z macho kultury, se nějaké hluboké city nenosí. Zato nemilosrdný půlminutový sex zezadu ano.

Kat, jejíž díl se celkem nepřekvapivě jmenuje Vzhled, nachází svou emancipaci skrze vytváření vlastní sexuální dominance. Tvrdá, cynická, uštěpačná a konečně i sebevědomá. Z holky, která si svou slávu odžívala jen v online prostředí díky psaní erotických povídek, se během pár dílů stane nejdřív zábavná, ale pak už vcelku otravná holka. Emancipace pro ni až moc rychle znamená přijímání toxického, dominantního přístupu, ve kterém hraje prim ponižování. K úlevě všech jí to nakonec dojde. 

Teď a tady

Ačkoliv se seriál odehrává v období jednoho školního roku, je jeho určujícím narativem přítomnost. Když spolu Rue a Jules jezdí na kole tmou, nechcete, aby to skončilo. Nikdy. A tak to je s většinou momentů v Euphorii. Připomínají nám doby, kdy jsme jako dospívající měli jen jednu jedinou starost: jak zvládnout první hluboké emoce, vyrovnat se s přátelstvími, řešit vztahy, ustát první pocity lásky nebo zneužití. Svět kolem jako by neexistoval a bylo tu jen teď a tady, žádné povinnosti, žádná práce, žádná odpovědnost.

Euphoria tyto pocity umocňuje skrz způsob, jakým je zpracovaná. Opulentní kamera, skvělá hudba, zábavné tempování jednotlivých kapitol odkazující na různé žánrové postupy nebo klipovité pasáže, které umožňují filmově jiný typ prožitku, posilují sílu přítomného okamžiku. Producentem seriálu je slavný americky rapper Drake, „jeho“ soudtrack, mísící v sobě nejnovější hity s nostalgickými vypalovačkami, se přesně strefuje do melancholické atmosféry seriálu. Ta sice někdy balancuje na únosné hraně – hlavně poslední dva díly by v lecčem mohly ubrat – pořád ale nabízí zábavnou i tesknou podívanou. Přispívají k ní hlavně skvělé výkony ústředních dvou postav.

Zendaya, zpěvačka a herečka, která vzešla z legendárního Disney Channel, je známá jako nová, mírně neurotická a nerdí Mary Jane z nejnovějšího „teenage“ Spidermana.  Hrát bude i v Duně, kterou na příští rok chystá Denis Villeneuve. Jules pak ztvárnila trans modelka Hunter Schafer, pro kterou byla Euphoria první filmovou rolí, a dá se očekávat, že pro její spontaneitu a uvěřitelnost se dočkáme většího filmové a seriálového vytěžování této trans hvězdy. Právě nijak nekomentované, samozřejmé obsazení trans herečky pro roli trans holky ukazuje další skrytý půvab celého seriálu.

Známe to tak nějak všichni

Je až fascinující si uvědomit, jak otravný projekt by z Euphorie mohl být, kdyby se namísto jemné normalizace všech na první pohled „šokujících“ témat rozhodl pro jejich doslovné vysvětlování. Sexuální orientace, genderové otázky, vztah k vlastnímu tělu nebo přejímání společenských rolí jen proto, že je na to od rodiny i společnosti tlak, individuální odpovědnost versus podmínky, ve kterých je nám umožněno se pohybovat. To všechno jsou ústřední otázky Euphorie, přesto se odehrávají jakoby mimoděk.

Tím, jak samozřejmě a suverénně se vyjevují, se jejich důležitost sice posiluje, zároveň jsme ušetření zbytečného moralizování o společenských rolí žen a mužů, právu na genderové sebeurčení nebo ne-heteronormativních vztazích. Probleskne to jen párkrát: když Jules odjede na mejdan do města a když se Maddy snaží přesvědčit Natea, že „sexualita je spektrum“. Naštěstí pro nás je takových okamžiků v seriálu minimálně a nenarušují jeho hlavní vibrace. Doufejme, že podobný přístup si autoři a autorky ponechají i pro další sérii. Ta má být vysílaná za rok.

I když se konec první série Euphorie nesl v možná až moc manýristickém duchu a samotné vyústění bylo očekávatelné (a svým způsobem i laciné), je dobré zařadit si tenhle seriálový počin na svůj „must-see“ seznam. Na blíž neurčeném americkém předměstí se totiž odehrává seriál o konfliktech a výzvách, kterými současní teenageři žijí, i když by o nich jejich rodiče raději asi nevěděli.

Nekonsenzuální sex, drogy, přehrocené vztahy, neschopnost určit si vlastní hranice, toxická maskulinita, tlak na výkon a bezchybnost, neustála potřeba odzbrojující sebeprezentace. Ale i láska, blízkost, přátelství, ohledávání vlastního já, hluboké emoce a touha po emancipaci. Postavy Euphorie jsou jako projekční plátna: většinu času fungují dvojrozměrně, to ale neznamená, že se vám při sledování jejich peripetií nebude dělat až fyzicky nevolno. Nejspíš proto, že valnou většinu z toho, s čím se v maximalizované míře potýkají, znáte pravděpodobně i ze svého vlastního dospívání. Jenom o tom ještě nikdo nenatočil podobně upřímný a okouzlující seriál.