Zápisník alkoholičky je promarněná šance. Proč filmy neumějí tragédii ženského pití ukázat reálně?

Z nejnovějších výzkumů víme, že míra pití alkoholu u mužů v Česku klesá, zatímco u žen zůstává stejná. Ženám k vyvolání opilosti a vytvoření závislosti stačí méně alkoholu a až 60 procent z nich ho pije i během těhotenství, 19 procent dokonce pravidelně nebo rizikově. Kdykoli se tedy o tomto problému bude mluvit, je to v zásadě dobře.

Michaela Duffková začala svůj blog Zápisník alkoholičky psát zhruba půl roku po zahájení protialkoholní léčby jako jistý druh autoterapie. V roce 2019 za tuto elektronickou zpověď získala cenu Magnesia Litera a v roce 2020 jí vyšla úspěšná stejnojmenná kniha. V roce 2021 následovalo pokračování s názvem Zápisník abstinentky a letos trilogii doplní Zápisník nealkoholičky. V roce 2021 otevřela Duffková své soukromé centrum Alkos, v němž pod dohledem týmu odborníků nabízí závislým možnost odvykacího pobytu.

Zdá se, jako by nynější film zapadal do procesu budování a udržování „značky“ a jeho podoba byla méně důležitá než jeho samotná existence. Nelze přitom mluvit o vyloženě odfláknutém projektu. Dan Svátek je přes dvacet let zavedený režisér, který má na svém kontě podobně laděný tematický film Úsměvy smutných mužů (2018), jenž vznikl podle bestselleru Josefa Formánka. Tereza Ramba si už může dovolit narušit svou atraktivní image a prokázat, že je charakterní herečkou, která se dovede obětovat pro roli. Hrdinčina otce ztvárnil vždy spolehlivý Martin Finger. A snímek doprovází také procítěná melancholická skladba hudebníka Jakuba Königa, který nahrál ústřední píseň už pro Úsměvy smutných mužů.