Seriál Outsider je hororový cizinec ve světě detektivky

Úvod Outsidera je i přes svou statičnost vtahující. V městečku Cherokee City je nalezeno tělo brutálně zavražděného a pravděpodobně i znásilněného chlapce. Místní šéf policie Ralph Anderson nařídí na základě řady svědectví a zdánlivě nezpochybnitelných důkazů včetně otisků prstů zatknout učitele a trenéra dětského týmu Terryho Maitlanda. Jenže vzápětí se zdánlivě jasný případ začíná komplikovat. Populární Terry má doslova neprůstřelné alibi.

Sledovat důslednou evidenci důkazů, přípravu i realizaci zatčení, konfrontaci Ralpha s Terrym, stejně jako nedůvěru všech zúčastněných, je v nejlepším slova smyslu fyzicky nepříjemným zážitkem, podmalovaným i tísnivou hudbou a až klinicky chladným snímáním. Postavy jsou čím dál ztrhanější a jejich původní jistota se hroutí. Právě to je jádrem seriálu – nikoliv příběh napínavého pátrání, spravedlivého trestu nebo konfliktu odporného zločince s rozervaným vyšetřovatelem, ale drama lidí, jejichž svět se náhle stal mnohem temnějším a nesrozumitelnějším místem.

V rukách klasiků

V tomto ohledu patří Outsider opravdu k tomu nejlepšímu, co je momentálně k vidění. Pomáhají tomu i výborně vybraní herci, kterým sluší mlčení i výrazy v nitru skrývané zuřivosti a bezmoci. Nejviditelnější je v tomto ohledu autralský herec Ben Mendelsohn jako Ralph a Jason Bateman, známý spíše díky komediálním rolím, jako Terry. Jsou to ovšem pohříchu také postavy, které si své osobní tragédie jedou podle naučených žánrových vzorců.

Ostatně mezi tvůrci není pouze zkušený Richard Price (podílel se například na filmech Výkupné či DrsnejShaft a seriálech jako The Wire), ale také Dennis Lehane, žijící legenda novodobého literárního noiru a mistr osobních dramat osamělých hrdinů postavených náhle proti svému domovskému prostředí (Gone, Baby, gone, Prokletý ostrov, Tajemná řeka aj.). Jejich vliv a pohled na vyprávění příběhů i mapování sociálních dopadů zločinu je většinou pozitivní, ale i negativně se odráží hned dvakrát.

Jednak je to v upozadění ženských postav. Především Julianne Nicholson jako Glory Maitlandová si zaslouží minimálně stejnou pozornost jako výše zmínění pánové. Její postava sice stojí při svém muži a snaží se ochránit před šikanou dvě dcerky, ale zároveň začíná pochybovat, vedle koho vlastně žila. Role tak nabízí širší škálu emocí i postojů, které je třeba velmi precizně odlišit a rozehrát.  Podobný případ je pak soukromá vyšetřovatelka Holly Gibney v podání Cynthie Erivo. Ta přichází na scénu ve chvíli, kdy je čím dál jasnější, že výchozí situace je neudržitelná a je nutné udělat krok stranou. Ten tvůrci seriálu úplně nezvládli, ale na druhou stranu je třeba přiznat, že to není jejich chyba.

Porucha není na vašem příjímači...

Seriál je totiž adaptací stejnojmenného románu Stephena Kinga. Ten je sice znám především jako autor řady výborných hororů, ale dlouhodobě se věnuje také detektivce a thrilleru. Právě v Outsiderovi se přitom pokusil o zatím nejucelenější spojení svých oblíbených žánrů. Zvrat v podobě záhadné bytosti (nazývané Návštěvník či Cizinec), která na sebe opakovaně bere podobu vybraného člověka, který by byl potom za její zločin odsouzen, je ovšem zpracován na úrovni lepší epizody devadesátkových klasik Akta X nebo Krajní meze.

Pečlivě vybudovaná hutná atmosféra a tísnivý obraz rozkladu vybraných rodin se těsně před polovinou románu mění v tuctovou historku o bubákovi. Zklamání tak čeká jak příznivce detektivek, tak hororu. Seriál přechod mezi žánry ustál o něco lépe nejen díky soudržnému vizuálnímu i hudebnímu stylu, ale hlavně díky většímu prostoru, který věnuje i původně vedlejším postavám (v prvé řadě Ralphův kolega Jack a jeho žena Jeannie). Přesto i v jejich podání působí nástup mytického El Cuca notně papírově a nedůvěryhodně.

Outsider je mnohem víc doma v civilnější rovině, laděné takřka v duchu klasických expresionistických příběhů, kde hrdinové čelili drtivým trestům osudu, aniž by jim byla dána možnost vůbec pochopit své provinění. King i tvůrci seriálu se ovšem rozhodli nabídnout vysvětlení tam, kde žádné nemohlo obstát vedle očekávání vzbuzených v průběhu expozice. A z existenciálního dramatu tak udělali sice komplikovanou, ale pořád tuctovou žánrovou báchorku.

Osamělost adaptace

King navíc připravil svým nástupcům ještě jeden oříšek. Holly Gibney je totiž vedlejší postavou v trilogii započaté knihou Pan Mercedes (mimochodem, i zde existuje seriálová verze). Původně čistě detektivní příběh se ve dvou volných pokračováních také prolne se světem hororu, a Holly je tak „předpřipravena“ na střet s nadpřirozenem (v podstatě stejný trik použil King i v románech Temná půle a Nezbytné věci, kdy si takto připravil šerifa Alana Pangborna).

Seriálový Outsider ovšem stojí sám za sebe, není součástí širšího universa. A tak byla Holly notně upravena. Stala se z ní ženská podoba noirových osamělých vlků, která sama sebe považuje za monstrum, aniž by tento motiv dostal větší prostor než pár narážek na dětství ve stínu bigotních rodičů. Pořád je to fascinující postava, ale rozhodně jde proti srsti žánrových očekávání méně než její knižní předobraz. Dokonce dostane i zbytečnou milostnou linku, protože bez té se přece ženy v detektivce neobejdou.

Seriál si z ambiciózního začátku důsledně vybíral nejschůdnější cestičky, jak nakonec diváky zas tak moc neznepokojit, a během tohoto procesu ztratil všechnu originalitu. A bohužel i černý humor, který byl asi tím nejlepším, co v Outsiderovi Stephen King předvedl. Jako například ve scéně, kdy románový Terry získá své alibi díky účasti na besedě s populárním autorem překombinovaných thrillerů. Ale na toho asi v produkci HBO nezbyly peníze...