Národní galerie představuje Čechy, kteří před sto lety zářili v Paříži

Výstava, kterou ve Valdštejnské jízdárně připravila kurátorka Sbírky moderního umění Národní galerie Praha Anna Pravdová, přenese návštěvníky do Paříže dvacátých let. Nese název École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž a představuje výtvarná díla českých umělců, kteří byli během svého života oslavováni v hlavním městě umění, a také díla jejich současníků a současnic. Jména Jiří Kars, Otakar Kubín a František Zdeněk Eberl jsou známější ve své francouzské podobě Georges Kars, Othon Coubine a François Maurice Eberl. Tito tři výtvarníci byli součástí kosmopolitního uskupení umělců usazených především na Montmartru a na Montparnassu, označovaného jako pařížská škola. Pohybovali se ve společnosti slavných osobností své doby, jako byli Modigliani, Chagall nebo Soutine, proto můžeme na pražské výstavě obdivovat také díla těchto velikánů. Na pařížské scéně se prosadilo i několik českých umělkyň, například Edita Hirschová, Věra Jičínská nebo Milada Marešová.

První část výstavy přibližuje město, ve kterém umělci žili, další sekce potom představují portréty a akty. Karsovi, Kubínovi, Eberlovi a jejich přátelům jsou věnovány samostatné sekce.

Nebojte se moderního umění

Meziválečná pařížská škola je divácky velmi přístupná. „Tvorba těchto umělců byla figurativní, i když má moderní výraz. Jde o konkrétní realitu – portréty, kytice, výjevy z pařížských kaváren a barů nebo třeba Kubínovy provensálské krajiny,“ vysvětluje Anna Pravdová. „Jedním z našich záměrů bylo ukázat vazby mezi českými umělci a jejich zahraničními současníky. Proto v jedné části výstavy visí pohled na Karsovo rodné město, který namaloval jeho přítel Maurice Utrillo, a Utrillův portrét namalovaný Karsem.“ Důraz na osobní vazby mezi umělci se prolíná celou výstavou. Jedna část výstavy mapuje přátelství Otakara Kubína a jeho sběratele Leo Steina. Ten byl před válkou jedním z prvních, kdo kupoval díla Pabla Picassa, v pozdější době sbíral už výhradně Kubínova díla.

Aby na návštěvníky dýchla atmosféra meziválečné Paříže, je součástí výstavy i ukázka dobového nábytku a zařízení. Jednu chvíli se ocitneme v pařížské galerii, v bytě sběratele nebo ve výtvarném salonu. Na balkoně jízdárny je potom interaktivní část výstavy určená dětem i dospělým.

Cesta od nápadu k realizaci? Trochu detektivka

Anna Pravdová v roce 2018 začala psát knihu École de Paris a čeští umělci v meziválečné Paříži. Už tehdy věděla, že by ráda uspořádala na toto téma také výstavu. „Měla jsem už dost nabádáno, nezačínala jsem od nuly,“ vysvětluje Pravdová a dodává, že zároveň to také bylo částečně téma její doktorské práce, kterou obhajovala na pařížské Sorbonně. „Měla jsem možnost procházet dobové archivy přímo v Paříži, ale těch informací nebylo tolik. Je to doslova detektivní práce.“ Náročné je také zjistit, kde jednotlivá díla jsou, zvláště pak ta v soukromých sbírkách. Tím ale práce rozhodně nekončí. Instituce i soukromé majitele je třeba oslovit a vyjednat podmínky zápůjček. Některé obrazy, které jsou ve Valdštejnské jízdárně od 8. listopadu 2024 do 2. března 2025 k vidění, jsou ve vlastnictví Národní galerie, mnoho z nich ale přicestovalo do Prahy jako zápůjčka z různých koutů Evropy. Mezi významné instituce patří například Muzeum moderního umění města Paříže nebo muzeum v Monaku. Další díla jsou ze soukromých sbírek ve Francii, Rakousku a Švýcarsku, ale i z českých institucí a soukromých sbírek.

Rytířka umění a literatury

Současná výstava dramaturgicky navazuje na výstavy věnované významným českým umělcům v Paříži, a to Františku Kupkovi, Josefu Šímovi a Toyen, které v Národní galerii rovněž připravovala Anna Pravdová. Ta byla za svou práci nejednou oceněna. V roce 2005 obdržela Cenu Rektorátu univerzit města Paříže a kraje Île de France za nejlepší doktorskou práci v oblasti společenských věd za daný rok. Za publikaci Zastihla je noc. Čeští výtvarní umělci ve Francii 1938–1945 ji v roce 2009 ocenila Uměleckohistorická společnost Cenou Josefa Krásy. Kromě jiného je od roku 2021 také nositelkou francouzského Řádu umění a literatury. „Ocenění si velmi vážím a mám z nich radost, ale rozhodně svou práci nedělám kvůli cenám.“ Českým umělcům a umělkyním ve Francii se věnuje dlouhodobě a stále ji to nesmírně baví. „Když jsem přijela do Paříže studovat, zajímalo mne, jak podobné pobyty prožívali čeští umělci. Zjistila jsem ale, že prakticky neexistují ucelené publikace, ze kterých by se dalo čerpat. Začala jsem tedy bádat v archivech a dobovém tisku. Dneska máme úplně jiné možnosti díky digitalizaci a internetu. Pořád je co objevovat a já jsem ráda, že mohu své poznatky předávat dál.“