Jen máloco Markétu děsilo tolik jako ztráta panenství. Její o několik let starší přítel na ni už dlouho naléhal. Náctiletá dívka ale měla obrovský strach z bolesti. Od kamarádek a z časopisů věděla, že s ní při prvním styku musí počítat. Strach nepřišel náhodou: když poprvé zkoušela použít tampon, bolelo ji to natolik, že se o jeho zavedení už raději nikdy nepokusila. Připadala si rozbitá a přecitlivělá. Tehdy ještě netušila, že se potýká s vaginismem – bolestivou poruchou, která její intimní život nadlouho paralyzuje.
„Jemu bylo pětadvacet. Měl práci, auto, vydělával. Já nedostávala ani kapesné. Neměla jsem žádné zkušenosti. Cokoliv mi řekl on, platilo. Nepřemýšlela jsem nad tím, co chci já. Jen jsem se snažila splňovat jeho kritéria. To se týkalo i prvního sexu,“ popisuje Markéta problematickou povahu svého prvního vztahu.
Tenkrát jí bylo sedmnáct a měla za sebou jen nepovedený pokus s tamponem. Kvůli němu už věděla, že s jejím tělem není všechno tak, jak by mělo být: pokus provázela vlna bolesti způsobená beznadějně staženými svaly. Z intimních zážitků měla ohromný strach, její protějšek pro ni ale příliš pochopení neměl. „Přítel na mě hodně naléhal. Občas se tvářil, že to chápe, ale jindy mi zdůrazňoval, že žádný jiný by se mnou neměl takovou trpělivost. Prý to musí tajit před kamarády, jinak by vypadal jako idiot, že se mnou je.“
Markéta tehdy neměla tušení, že pocity a problémy, které ve vztahu ke svému tělu řeší, mají název: vaginismus. Jde o stav, při němž se mimovolně křečovitě stahují svaly pánevního svalstva kolem poševního vchodu. Znemožňují tak průnik nejen penisu, ale třeba i prstu do vaginy, přestože si to žena přeje. Jakékoliv pokusy většinou provází úporná bolest. Příčiny vaginismu mohou být různé: od těch biologických, jako jsou záněty a infekce, až po prožitá traumata, například znásilnění. Nebo, jako v případě Markéty, velký strach z bolesti při sexu.
O to, aby mohla mít sex – ten „opravdový“, penetrativní – Markéta bojovala několik let. To, jak se po dlouhé době dozvěděla diagnózu a jak se jí vaginismus konečně podařilo vyléčit, popsala pro web Heroine.cz. Štvou ji ale například klišé, která by nejradši vymazala z repertoáru celé společnosti. „Tak třeba rady o tom, že s trochou vína to určitě půjde. I kdyby ano – to se mám opíjet pokaždé, když chci mít sex? To přece nejde.“ Od chvíle, co vaginismus aktivně řeší, se na sebe Markéta začala dívat úplně jinak. „Holkám, co si procházejí stejnou zkušeností jako já, chci říct, že to bude dobrý! Čeká nás super sexuální život,“ věří. „Jen to bude déle trvat.“