„Když celý život posloucháte, že nemůžete mít děti, chcete je ještě víc,“ říká Jana. Jediný způsob, jak mít své biologické děti, je pro ni náhradní mateřství. V Česku si k němu musela hledat cestu na vlastní pěst. Pak doufala nejen v zázraky medicíny, ale také v to, že všichni zúčastnění dodrží slovo. A že nikdo nepůjde na policii.
S Janou a jejím manželem Petrem se setkáváme v malé kavárně na sídlišti. Vybrali stolek na zahrádce, s odstupem od ostatních hostů. „Snažili jsme se najít soukromí, aby nás nikdo neslyšel, přece jen je celý ten náš rozhovor docela ošemetný,“ vysvětlují mi.
Surogátní mateřství jako takové v Česku není jasně právně upravené. Není tedy zakázané a některé reprodukční kliniky ho dokonce otevřeně uvádějí jako řešení neplodnosti. Pokud ale žena za odnošení dítěte někomu dostane peníze, dá se to chápat jako obchod s lidmi, konkrétně svěření dítěte do moci někoho jiného za úplatu, a tedy trestný čin.
Jana s Petrem náhradní mamince peníze dali. Nikoho, kdo by pro ně byl těhotný zdarma, nenašli, podobně jako drtivá většina párů, se kterými jsem mluvila. I z tohoto důvodu jsme se předem domluvili, že v příběhu nepoužiji skutečná jména rodičů, náhradní matky, která se nakonec rozhodla v rozhovoru pro reportáž nepokračovat, ani jméno dnes dvouleté dcery. Ta zatím o způsobu, jak přišla na svět, nic neví.
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!