Pavla Chlebounová: Někdy trvá, než člověk vidí výsledky dobré učitelské práce

Najednou jsem nevnímala pouze mediální obraz školství, ale začala pracovat s reálnými učiteli a poznávat jejich práci do hloubky. Učitelé pro mě přestali být ti, kdo jen diktují poznámky do sešitu, zadávají úkoly a zkouší. Začali pro mě být inspirativními osobnostmi. Lidmi, kteří neučí předměty, ale děti.

Od té doby mě nepřestává udivovat, co vše učitel potřebuje umět, aby mohl dobře vykonávat svoji práci. Musí rozumět vývojové psychologii člověka, psychologii skupiny, potřebuje znát své žáky a být připraven pomoci řešit jejich problémy, které ani nemusí souviset se školou. A mimo to potřebuje znát svůj vlastní předmět, umět pro něj žáky získat a vystavět smysluplnou výuku. Čím dál víc rozumím tomu, proč je pro každého učitele tak důležitá příprava na hodiny a reflexe.

Díky tomu, že mám možnost nahlížet učitelskou realitu zevnitř, se můj postoj zásadně proměnil. Vnímám, jak je práce učitelů významná a nesnadná, jak vzdálená realitě je představa veřejnosti o tom, co znamená být učitelem. 

Uvědomila jsem si ale také to, že mnoho dobrého, co se ve školách děje, není téměř vidět. Anebo se výsledky dostaví až po nějaké době. Někdy z hodiny na hodinu, jindy za měsíc, na konci školního roku nebo za pár let. Proto mi připadá důležité dalším lidem poodkrývat komplexnost učitelské profese a na příkladech dobré praxe ukazovat, v čem její kouzlo spočívá. A také bychom ji měli umět ocenit.

A tak vznikly Zázraky ve třídě. Opravdové příběhy učitelů a učitelek o jejich každodenní práci. O tom, jak se jim daří měnit životy žáků k lepšímu tím, že jim umožní zažít úspěch, přijetí, objevit silné stránky, posílit důvěru v sebe sama. Abychom pomohli zvědomění učitelova přínosu, doplňujeme příběhy i o část nazvanou „Zázrak, nebo dobrá práce učitele?”, v níž přibližujeme konkrétní přemýšlení učitele nebo to, o jaké znalosti a dovednosti se opírá.

Když jsme v organizaci Učitel naživo oslovovali naše kolegy z učitelského výcviku nebo naše absolventy a chtěli jsme, aby nám vyprávěli své zázraky, setkávali jsme se tím, že měli pocit, že nám nemají co říct. „Vždyť to je přeci samozřejmé. To není žádný zázrak, to je prostě moje práce.”  

Postupným vysvětlováním jsme se dostali k: „Já nevím, jestli je to úplně zázrak, ale něco vám teda napíšu.”

Díky odezvě kampaně vím, že jsme se nespletli. Stejně jako já v době „před Učitelem naživo” i velká část veřejnosti žije ve stereotypních představách o tom, jak vypadá práce učitelů. Často jsou formované i negativními zážitky. Naše zázračné příběhy ale vedou lidi k tomu, aby si uvědomovali, že realita není černobílá a že školství je o lidech. Čím více se budeme jako společnost zabývat kvalitou školství a čím víc budeme investovat do lidí, kteří ho tvoří, tím méně budou potřeba podobné projekty. Každému totiž bude jasné, že učitelé dokážou zázraky. V týmu Učitele naživo máme velkou radost z toho, že se kampaň setkává s pozitivním ohlasem. 

S příběhy se mohou čtenáři setkat na webu www.zazrakyvetride.cz, na sociálních sítích, ale třeba i ve vozech pražského metra a v podobě bulletinu zamíří i do škol. Těší nás, že se k projektu ambasadorsky připojili i Veronika a Lukáš Hejlíkovi a svými vzpomínkami na inspirativní učitele přispěli i programový ředitel EDUinu Miroslav Hřebecký nebo antropoložka Sara Polak a držitelka ocenění Magnesia Litera, autorka blogu asiatka.cz, Trang Do Thu. A doufáme, že se zapojíte i vy, čtenáři Eduzínu.

Pavla Chlebounová pracuje jako vedoucí týmu PR a marketingu v neziskové organizaci Učitel naživo. Marketing vystudovala na VŠE v Praze, několik let pracovala v oblasti marketingového a mediálního výzkumu. Od roku 2017 je profesně angažovaná v psychosociálních projektech: podílela se na destigmatizačních aktivitách Národního ústavu duševního zdraví, je spoluorganizátorkou oceněného festivalu o duševním zdraví a mysli Na hlavu. Je účastnicí psychoterapeutického výcviku. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.