I žena se může prosadit v mužském oboru, říká Kateřina Vránová

Můžeme na začátek poprosit o vaši profesní vizitku?

Jsem hlavně máma 5leté dcery, to je pro mě priorita číslo 1. Od roku 2005 pracuji ve společnosti Škoda Auto. Tehdy mě ještě během doktorandského studia na vysoké škole přijali do tzv. Trainee programu, v jehož rámci jsem měla možnost dále se rozvíjet a vzdělávat. Po krátké zkušenosti v controllingu a odbytu jsem zakotvila v mém vysněném oddělení Designu. Začínala jsem jako designer potahových látek a fleetových exteriérových laků. V roce 2011 jsem absolvovala roční designerskou praxi v SAIC Volkswagen v Číně. Po návratu jsem pokračovala jako designer textilií a zároveň jsem vedla několik CMF (CMF = color, material, finish) projektů sériových i koncepčních vozů. Současně jsem absolvovala řadu manažerských programů. V roce 2019 jsem převzala zodpovědnost za CMF oddělení, které vedu dodnes.

Co přesně obnáší vaše práce?

Práce CMF týmu spočívá v návrzích a realizaci barevných konceptů interiérů a exteriérů pro několik výbavových stupňů. To znamená, že naše oddělení dává dohromady veškeré barvy, povrchy, struktury a materiály. Výsledek musí působit harmonicky, aby jednotlivé díly a materiály k sobě ladily – a to nejen barevně.

Jak velké je vaše oddělení?

Naše oddělení je relativně malé. Celkem nás je 13, včetně mě.

Pracujete v jedné z největších firem v Česku. V čem je to z vašeho pohledu přínos a kde naopak vidíte nevýhody?

Největší výhodu vidím v jistotě trvalého zaměstnání. To, že za námi stojí významná a silná firma, znamená mimo jiné jistotu, že nám dorazí výplata řádně a včas. Velmi pozitivně vnímám mezinárodnost mého týmu, které se i pozitivně promítá do výsledků naší práce. Práce je kreativní a různorodá, výsledky naší práce jsou viditelné. Naopak nevýhodou jsou mnohdy svázané ruce. Procesy v korporátu jsou ze své podstaty poněkud zdlouhavější a kreativním činnostem úplně neprospívají.

Práce v automotive znamená většinově mužský kolektiv. Jak se v tomto prostředí může prosadit žena?

Jde to, ale dře to. Samozřejmě záleží vždy na konkrétních lidech a okolnostech, ale např. v technickém vývoji, kam oddělení designu spadá, převažuje mužský element. Není úplně nejjednodušší se zde jako žena prosadit, bohužel předsudky ještě nevymizely.

Snažíte se jim čelit? A pokud ano, jakými způsoby?

Snažím se jim čelit pozitivním příkladem. Dobře si vzpomínám, jak jsem to měla kdysi v některých situacích složitější. Právě proto nechci, aby to zbytečně zažívaly i moje kolegyně. Když kolegům mohu jakkoliv pomoci, udělám to.

V poslední době rezonuje společností téma rovnováhy mezi rodinným a pracovním životem. Jak se vám daří skloubit práci s rodinou?

V tomto ohledu mám štěstí na chápající vedoucí. Nicméně i přesto se snažím být přítomna i na večerních termínech a zároveň se věnovat dceři. Můj work-life balance není optimální, protože resty doháním po večerech a po nocích, ale pořád se na něm snažím pracovat. Poslední 2 roky si říkám, že to bude určitě lepší, ale zatím se to nějak nedaří. Navíc příští rok dcera nastupuje do školy…

Kde jsou podle vás největší překážky pro zapojení žen do významnějších funkcí ve větších firmách?

Těch překážek je více, ale tou největší je zřejmě pro většinu žen otázka již zmiňovaného skloubení pracovního a osobního života. Stále je ve spoustě lidí zakořeněn starý mindset: buď rodina, nebo kariéra. Dále dost často platí, že čas strávený v práci není efektivně využitý. Hodinové schůzky bez konkrétních výsledků jsou mnohdy ubíjející. Tady by změna „meeting culture“ byla jistě přínosem. Obecně skloubení profesní kariéry s výchovou dítěte a péčí o domácnost není snadné, s nabitým kalendářem už vůbec ne. Home office by dnes neměl být bonusem, ale spíše standardem. Skvělá by také byla možnost využití firemních dětských skupin, a to třeba jen na pár hodin denně.