Na konci listopadu přijala Austrálie zákon, který zakazuje používání sociálních sítí lidem do 16 let. Je to dobře? Jakou roli hrají omezení v regulaci vlivu technologií na děti? A je to jediná cesta?
Děti a mladí lidé ve věku od 8 do 15 let tráví na mobilu průměrně tři a půl hodiny denně. Jedenáct procent dětí dokonce více než 6 hodin denně. „Pobyt v kyberprostoru, zejména v prostředí sociálních sítí, přináší pro děti mnohá rizika, problematické a nežádoucí jevy. Mám na mysli například kyberšikanu, sexting, setkávání se s pornografií v brzkém věku, poruchy související s nadměrným hraním digitálních her, závislosti. Velkým problémem je negativní vliv na duševní zdraví,“ říká Karel Strachota, ředitel programu Jeden svět na školách, který se dlouhodobě věnuje rozvoji mediálního vzdělávání českých žáků a studentů. Právě prevence a edukace je podle expertů jednou z cest, jak vést mladé lidi k bezpečně strávenému času v online prostředí.
To potvrdily i příspěvky odborníků a panelová diskuze na konferenci Práva a ochrana dětí v kyberprostoru, kterou pro více než 130 učitelů a dalších vzdělavatelů pořádal právě Jeden svět na školách. Program nabízí vyučujícím řadu materiálů do výuky zdarma. Vybrané lekce ale program upravil i pro rodiče. Více než 30 snímků a zábavných her je přehledně rozděleno do tří kategorií podle věku a také podle témat. Vyzkoušet můžete například video od youtubera Kovyho Radikální algoritmy. Získáte 10 tipů pro větší odolnost vůči vlivům sociálních sítí.
Sociální sítě mají negativní dopad na psychické zdraví dětí
V České republice je zákonem o zpracování osobních údajů stanoveno, že dítě je způsobilé samostatně používat sociální sítě dovršením patnácti let. Před tímto věkem musí souhlas vyjádřit zákonný zástupce dítěte, rodič nebo poručník. Realita je však jiná. Jak zaznělo na konferenci, v Česku je na sociálních sítích 80 % 11letých dětí.
„Co se týká reálného prostředí, máme řadu opatření, kterými děti chráníme. Děláme toho ale strašně málo proto, abychom ochránili děti v prostředí, ve kterém tráví tolik času, tedy v kyberprostoru,“ zmínil ve svém příspěvku ředitel Strachota. Co s tím můžeme udělat? Kromě prevence a podpory mediálního vzdělávání můžeme vymáhat dodržování existujících zákonů, norem a pravidel (např. věkovou hranici vstupu od 15 let). Podporovat vznik nových zákonů, norem a pravidel zaměřených na ochranu dětí. Tlačit na zvyšování transparentnosti algoritmů sociálních sítí a dalších nástrojů a chtít po provozovatelích platforem, aby se zasadili o jejich vyšší bezpečnost, jak pro děti, tak pro dospělé. Vzdělávat nejen děti, ale také širokou veřejnost a rodiče.
Mé dítě je závislé na telefonu. Nebo ne?
Pokud dospívající tráví tolik času online, nutně to znamená, že mají méně skutečných fyzických kontaktů s vrstevníky. Technologie mají také vliv na jejich soustředění. Můžeme je ale hned považovat za závislé? „Dobrá zpráva je, že spousta dětí, u kterých třeba jako rodiče máme dojem, že jsou závislé na hraní nebo sociálních sítích, tak ve skutečnosti závislé nejsou,“ povzbudila účastníky konference expertka na digitální závislosti z Univerzity Karlovy Kateřina Lukavská.
„Pokud se sledování sociálních sítí či hraní her stane dominantním zdrojem dopaminu, který navozuje pocit štěstí, a zároveň se nám ho nedostává odjinud (jídlo, sport, kamarádi), začneme být na technologie více fixovaní,“ potvrdila na konferenci Lukavská. Závislost se pak podle ní pozná tak, že pokud někomu takové potěšení odepřeme a on často reaguje sklesle, depresivně nebo agresivně, může jít o signál, že je narušen mozkový systém odměn a je potřeba to řešit s odborníkem. Předcházet tomu můžeme rozvojem seberegulace a schopnosti rozvrhnout si rozumně čas mezi online a offline aktivity.