Služka vypráví příběh dvou dívek v časech skomírající rakousko-uherské monarchie

Film Služka je inspirovaný románem Hany Lasicové, která je společně s režisérkou Marianou Čengel Solčanskou i spoluautorkou scénáře. Pozadí příběhu přibližuje slovy: „Ústřední postava Anky má svůj předobraz v tetě Ance, která vychovávala moji mámu Magdu a tetu Milku, sestry Vášáryovy. Zachovaly se nám po ní fotky a vzpomínky, a to je vlastně všechno, co po ní zůstalo. Její příběh mi vyprávěla hlavně máma a nevím, nakolik byl pravdivý, protože si ráda věci přikrášluje. Ale vždycky mě zaujalo vyprávění o obyčejné ženě, která celý život sloužila jiným.“

Služka bude mít v kinech premiéru 16. března. V  hlavních rolích účinkují Dana Droppová a Radka Caldová, které podpoří Anna Geislerová, Vica Kerekes, Karel Dobrý, Cyril Dobrý a Zuzana Mauréry.

Rozhovor s režisérkou a spoluscenáristkou Marianou Čengel Solčanskou

Jak byste ve zkratce popsala příběh filmu?

Film se odehrává mezi lety 1912 až 1919. Odehrává se v Praze, ve městě, kde v té době žili vedle sebe Češi a početná německá menšina, početná židovská menšina… Praha byla na svou dobu město velmi liberální. Střetávala se v ní směs nového a starého. V našem filmu to staré reprezentuje dům vysokého státního úředníka, který se snaží vychovávat své děti podle pravidel. Císař Franz Jozef tam je na piedestalu a představuje onu hodnotu, hodnotu té monarchie, toho centralistického přístupu i k státům a národům. A do tohoto domu přichází služka Anka, patnáctileté děvče z Banské Štiavnice, které musí odejít z rodičovského domu, protože její matka nevalné pověsti měla Anku jako bastarda, teď se vdává za vdovce s dětmi a začíná nový život. A Anka odchází do domu v Praze. Všechno je pro ni nové a všechno začne být jiné, když si uvědomí, že k slečně Resi cítí víc než je obvyklé mezi dvěma kamarádkami. A na příběhu těch vztahů v jednom panském domě vlastně vyprávíme o rozpadu monarchie a vzniku Československa.

Vaše filmy mají většinou společenské přesahy. Je to pro vás důležité?

Určitě ano, kromě toho, že film vznikl proto, že jsem z daného tématu měla obrovskou radost. A na začátku téma Služky vypadalo jinak. Na Slovensku ještě nevznikl film, kde bychom hovořili o extrémní blízkosti dvou stejných pohlaví a to o blízkosti nejen duševní, ale i fyzické. V tom je Služka jiná. Možná i proto hledání nějakého finančního zázemí nebylo úplně přímočaré a úplně jednoduché, neboť jsme velmi konzervativní společnost. Když si po skončení filmu diváci uvědomí, že fandí dvěma milujícím se lidem a je jim úplně jedno, jakého jsou pohlaví, tak díky za to.

Považujete se za feministku?

Určité ano, považuji se za feministku a vlastně si nejsem úplně jistá, zda se v mém okolí nachází někdo, kdo se za ni nepovažuje, a tím myslím i muže. Můj muž je feminista.

Existuje nějaká silná vzpomínka, která vám bude navždy připomínat natáčení?

Myslím, že to, co bylo u tohoto filmu neopakovatelné, bylo to, že skoro celý film jsme točili na zámku Slatiňany. Cesta k němu je lemovaná růžemi a právě v době, kdy jsme tam točili, ty růže kvetly. A vždy ráno, když nás vysadil asistent režie z auta, jsme kráčely se skriptkou Nikou a říkaly si, že cestou lemovanou růžemi už nikdy na plac chodit nebudeme.