To není Slovensko, ale jen pár lidí u moci. Socioložka, tanečnice a politička o nenávisti v politice

Dokument Prezidentka ukazuje, kam až může zajít násilí vůči veřejně aktivním ženám. Ukazuje úžasnou sílu jedné ženy, která dala části nejen slovenské společnosti naději, že respekt a laskavost může zvítězit – doslova nad lží a nenávistí. Jenomže, jak napsala Petra Schwarz Koutská ve svém komentáři: „Pětiletka Čaputové nám připomíná, jak vrtkavá je demokracie, že z výsledků jedné volby nelze soudit kondici společnosti a jak je třeba chránit hranice přípustného. A to se na Slovensku nezdařilo.“

„Podle mě ten film nemluví o Slovensku. Všechny ty negativní věci, které jsme v něm viděli, to není Slovensko. To jsou určití lidé, kteří jsou bohužel vysoko u moci. Na Slovensku je mnoho různých lidí, kteří mají různé názory. Mnoho z nich se takto nevyjadřuje,“ uvažuje slovenská tanečnice Soňa Ferienčíková. Právě ji si představitelé vládních stran vybrali jako terč svých útoků. Znevažovali její práci, obviňovali, ji, že se obohacuje z veřejných peněz a mluvili o ní jako o tanečnici u tyče. Je totiž partnerkou významného opozičního politika. O tom, co ji pomohlo toto náročné období zvládnout, mluví v rozhovoru v prosincové Heroine a také v živě nahrávané epizodě podcastu Hlas Heroine.

Dokument o pěti letech, kdy ve funkci hlavy státu působila první slovenská prezidentka, připomíná kus moderních slovenských dějin, kdy sledujeme pandemii covidu, plné propuknutí ruské invaze na Ukrajině nebo také teroristický útok před bratislavským podnikem Tepláreň či pokus o atentát na Roberta Fica. Zároveň sledujeme eskalaci nenávisti ve slovenské společnosti. Klidné a důstojné předání úřadu pak jasně ukazuje, jak rozdílný přístup k politické práci má Zuzana Čaputová a její političtí protivníci.

„Její příběh je tak dojemný a inspirativní. Když ji vidím, říkám si, jak se to stalo, že jsme si na Slovensku zvolili Zuzanu Čaputovou jako prezidentku. Nejde jen o to, že je žena, což se mimochodem v Česku ještě nepodařilo. Ale o její osobnost. Že se podařilo zvolit do čela státu takovou empatickou lídryni. Pro mě je to neuvěřitelné,“ svěřila se socioložka Diana Soták Gregorová v debatě po projekci.

„Za covidu přišel obrovský zvrat. Lidé v postkomunistických zemích, jako je Slovensko nebo Česko, jsou citliví k jakémukoliv omezování svobod. Pořád máme generační trauma z totality, kterou já jsem nezažila, ale vnímám to velmi silně i ve svém okolí,“ zamýšlí se pirátská poslankyně Klára Kocmanová. „Lockdown omezoval svobodu a bylo to období obrovské nejistoty a strachu. Do toho přišla krize, spousta lidí přišla o část svých příjmů,“ vypočítává. „To se spojilo s válkou na Ukrajině a přidalo se k tomu to, že jsou politici, kteří strach a frustraci společnosti zneužívají k tomu, aby v rámci svojí mocenské hry rozdmýchali nenávist a poštvali lidi proti sobě a proti jiným politikům. To vypovídá o těch politicích a ne o společnosti jako takové.“

• Je rozhodnutí Zuzany Čaputové znovu nekandidovat pochopitelné?
• Dá se na Slovensku nebo v Česku v politice dlouhodobě uspět se slušností? 
• Jak mohou projevy seximu odradit ženy od politického angažmá?
• Co pomohlo Soně Ferienčíkové zvládnout útoky politiků? 
• Kdy bude mít Česko první prezidentku?

Poslechněte si celou epizodu podcastu Hlas Heroine s Klárou Kocmanovou, Soňu Ferienčíkovou a Dianou Soták Gregorovou na Heroine.cz, Spotify nebo Apple Podcast.