Léčit trauma přemítáním o minulosti nemusí pomáhat. Pokus se seniorkami nabízí návod, co udělat jinak
Psychologie nás více než sto let nutí, abychom se soustředili především na minulost. Když má Anna potíže s navazováním milostných vztahů, dává za to vinu svým předchozím partnerům. Kryštof bojuje se závislostí a přehrabuje se přitom ve vzpomínkách z dětství, aby našel okamžik, kdy ho poprvé někdo ponížil. A Štěpánka, která se pořád nedokáže usadit, přičítá své volnomyšlenkářství tomu, že byla ze sourozenců nejmladší. Co když se ale psychologové mýlí? Co když to není minulost, co nám brání v optimálním rozvoji?
Psychologie jako věda je zkoumáním příčin duševních onemocnění přímo posedlá. Výzkumy však stále častěji naznačují, že místo abychom se pitvali v negativních vzpomínkách, měli bychom se někdy spíše snažit lépe pochopit své nazírání budoucnosti. Soustředit se na budoucnost nás může chránit před depresí a pomoci nám lépe a účinněji bojovat se stresem.
Váleční veteráni, uprchlíci a další lidé, kteří se stali obětí traumatické zkušenosti a trpí v důsledku toho duševními obtížemi, na budoucnost obvykle příliš nemyslí. Místo toho se soustředí jen na ony negativní zážitky v minulosti.
